Nutit děti ke sportu? S mírou!

Filip Pojar se už třetím rokem věnuje dětem mladšího školního věku na letních táborech, zaměřených především na sportovní aktivity. „Většinu děcek to baví. Ale najdou se i takové, které buďto mají problémy zapadnout do kolektivu, nebo je sport nebaví. Případně příliš neoplývají fyzickými dovednostmi, takže neúspěch a větší soutěživost ostatních účastníků je ještě víc odrazují," komentuje své zkušenosti Filip Pojar.

„Celá řada dětí se na naše tábory vrací, některé začnou po prázdninách navštěvovat sportovní kroužky, které s kolegy vedeme," dodává. U starších dětí je častý zájem o baseball, který on sám trénuje. Jiné si oblíbí třeba házenou, často se právě na táborech projeví nadání na atletiku.

Nadšení pro kterýkoli sport je vždycky prvním předpokladem, že v něm děcko může úspěšně pokračovat. Slovem úspěšně neznamená jen výhry a vítězství, ale i to, že ho baví a pravidelně se mu věnuje, aniž by se z něj stal šampion. Výjimkou ovšem není ani situace, že jeho zájem postupně ochladne. Opět třeba kvůli nevyhovujícím vztahům, někdy nezvládne přístup přísného trenéra, jindy si prostě najde jiné záliby.

„Nemyslím, že je vždy nutné zůstat u jednoho sportu. Jistě - nedostatek vůle u čehokoli vytrvat není nic dobrého. Ale může se jednat o případy, kdy dítě objeví jiný sport, který mu vyhovuje lépe. Podstatné je pěstovat si pohyb a fyzičku. Chybu dělají spíš rodiče, kteří dítě nutí setrvat za každou cenu, i když je po delší době jasné, že mu to žádné uspokojení nepřináší," uvádí Filipova kolegyně a přítelkyně Renáta, která učí už i prvňáčky házenou.

Jak bylo řečeno, je chybou potomka nutit ke sportu za každou cenu, podobně jako naopak příliš snadno rezignovat. Mnohdy se totiž vyskytne jen aktuální problém, který lze postupně překlenout nebo nějak citlivě vyřešit.

Dvojnásob je citlivý přístup nutný u takzvaných cvalíků či válečků, kdy lze očekávat, že ve sportu pravděpodobně nebudou vynikat. Nebo u malých, introvertních „intelektuálů", kteří raději tráví čas doma než jakoukoli jinou aktivitou. „Samozřejmě je hloupost takové dítě nutit k závodnímu sportu a přílišným výkonům. Ze zdravotního hlediska by je ale určitě měli rodiče přimět alespoň k nějakému pohybu. Asi ne ke kolektivním sportům, ale aspoň k vyjížďkám na kole, případně cvičení doma," doporučuje dětská lékařka Simona Vítová. „Ochablé svalstvo, zhoršující se postava, horší metabolismus a především potíže s páteří. To vše jsou důsledky, které mohou přijít až v dospělosti. Nicméně zárodky různých zdravotních potíží se často dají vystopovat právě v dětství," zdůrazňuje lékařka.

Opačný extrém, kdy rodiče ambiciózně a důsledně syna či dceru nutí k co nejvyšším výkonům bez ohledu na jeho vlastní sklony, může přinést ovoce. Někdy se s tímto přístupem dítě ochotně ztotožní. Jinak ale může být ochuzeno o to, co by pro něj bylo vhodnější a příjemnější.

Dlužno ještě podotknout, že prázdninové dovádění, ať už na táboře, nebo s rodiči, probíhá většinou v pohodové, uvolněné atmosféře, formou hry. Navštěvovat potom pravidelně sportovní oddíl už může být náročnější, více postavené na výkonu. Opět platí, že je důležité, aby spolu děti vycházely, panoval týmový duch, trenér nebo cvičitel by měl mít autoritu, ale zároveň být kamarád. Jestliže se to nepodaří, je lépe se poohlédnout jinde.

Takže nenechávejte děti jen doma „sedět za pecí", ale pozor na to, abyste jim veškerý sport neznechutili.