Článek
Na večírku, na rande, na neformálním pracovním setkání. Někdy je prostě potřeba rozhovor utnout. Jak na to, aniž byste se zachovali jako hulváti?
Nejhorší, co byste mohli udělat, je bez varování říct „tak jo, čau, už musím“. To je nezdvořilé a netaktní. Proto je dobré vaši konverzaci k jejímu ukončení postupně směřovat.
Pohled do budoucnosti
Podle americké expertky na verbální i neverbální komunikaci Vanessy Van Edwards skvěle funguje, když stočíte téma hovoru na blízkou budoucnost. „Zeptejte se dotyčného, jaké má třeba plány na víkend, nebo co ho čeká odpoledne a podobně,“ radí Vanessa Van Edwards s tím, že po odpovědi byste měli začít mluvit o tom, co naopak čeká vás.
Klidně můžete říct, že si dnes odpoledne jdete vyzvednout opravené auto, chystáte se do kina nebo že máte za dvě hodiny pracovní pohovor. Tímhle totiž přepnete toho druhého do módu budoucnosti, na kterou se podvědomě začne soustředit.
Řeč těla: palce ven
Směrovat hovor ke konci můžete i pomocí řeči těla. Funguje třeba následující:
- Palce u nohou k východu - Je to podvědomé, ale většinou palce vašich nohou směřují tam, kam chcete jít. „Potřebujete-li hovor ukončit, nasměrujte je k východu či ke dveřím. Mozek vašeho protějšku tenhle signál nevědomky zachytí,“ tvrdí Vanessa Van Edwards. Buď v tu chvíli také nasměruje palce k východu a začne se na konec hovoru chystat, nebo alespoň začne mluvit rychleji, aby vše uspíšil.
- Vzdálenost mezi vámi - Čím víc si rozumíte a konverzaci si užíváte, tím blíž jste u sebe, tím víc udržujete oční kontakt a stojíte či sedíte k sobě čelem. Když tedy chcete hovor končit, stůjte k tomu druhému spíš bokem, ale stále udržujte oční kontakt (je to slušnost). Když mluví, vnímejte ho, ale čas od času tak trochu mrkněte směrem ke dveřím nebo třeba ke stolu s občerstvením. Nakonec udělejte malý krok vzad nebo se opřete o křeslo či zeď za vámi. Zvětšíte tím prostor mezi vámi, což je nenápadná předzvěst blížícího se loučení.
Kdy ukončit konverzaci
Klíčem k úspěchu je najít ten správný okamžik pro ukončení konverzace. Ideálně by to mělo být jakési hluché místo, někdy je to jen pár vteřin, kdy ukončíte jedno téma a ještě nenačnete nové. „Není vhodné skákat někomu do řeči, přerušit ho třeba uprostřed toho, když vypráví příběh,“ říká americký expert na komunikaci ve světě byznysu Michael Goldberg pro magazín HuffPost.
Pokud si se svým protějškem rozumíte, povídání s ním vás baví, ale ukončit ho musíte, měli byste mu podle Goldberga věnovat alespoň osm minut. Tenhle „pokec“ pak můžete ukončit třeba větou „moc mě to mrzí, povídal bych si s vámi snad donekonečna, ale venku mě bohužel čeká taxi, můžu vám zítra zavolat a pozvat vás na skleničku?“. Pokud jste nastaveni na podobnou vlnu, měli byste být nejen upřímní (přiznat, proč musíte hovor ukončit), ale také můžete slíbit jakési pokračování (protože o něj stojíte) a můžete být i konkrétní (řeknete, kdy přesně se ozvete).
V opačném případě, tedy když vám je ten druhý nesympatický nebo vás nudí, stačí s ním strávit šest minut. Rozlučková věta může být podobná, ale mnohem obecnější a bez jakýchkoli konkrétních příslibů. Něco ve smyslu „díky za váš čas, užijte si večer a třeba na sebe ještě narazíme“.
Jak utéct žvanilovi
Někdy ale nic nefunguje a konverzace běží dál a dál, váš protějšek vás zahlcuje jednou příhodou za druhou, prostě vás nechce pustit. Proto existují možnosti, které sice úplně neodpovídají zásadám slušného chování, ale když není jiná možnost?
- Hledejte pohledem - Když váš protějšek mluví, dívejte se do dálky přes jeho hlavu, jako kdybyste někoho hledali.
- Zkontrolujte si hodinky - Je to sice na hraně, ale když to nedoprovodíte znuděným výrazem, ale spíš ustaraným, pořád jste v rovině relativní slušnosti.
- Zkontrolujte mobil - Je to podobné jako s hodinkami, prostě vyvoláváte dojem, že nemáte moc času, máte povinnosti, někdo vás možná shání nebo velmi brzy shánět bude.
Zásady slušného chování by měl ovládat každý, a to nejen v komunikaci. Pozor třeba na trapasy v restauraci. Víte, kdo má krájet teplou šunku nebo první vcházet do dveří?