Nový trend na seznamkách. Chci zprávy, ale neodpovídám

On-line seznamky fungují jednoduše: založíte si profil a čekáte na reakci. Nebo si procházíte profily jiných, a když se vám někdo zalíbí, napíšete mu. On vám třeba odpoví, chvíli si dopisujete a pak přijde první rande.

Takhle by to fungovalo, kdyby na seznamky chodili lidé, kteří se chtějí doopravdy seznámit. Poslední dobou se ale stále častěji stává, že skuteční zájemci reagují na nejrůznější profily, odkud ale nikdy nepřijde odpověď. Stalo se to i vám? Chyba asi není na „vašem přijímači“, spíš jste narazili na někoho, kdo internet nepoužívá k hledání partnera, ale jen k zvednutí sebevědomí.

Svět je plný nešťastníků s podlomeným sebevědomím. Zapracovat na sobě, dát se dohromady a začít mít rád sám sebe je pořádná dřina. Jenže lidé se potřebují cítit lépe hned a ideální je, když pro to nemusejí vynakládat moc úsilí.

A přesně to jim internet a on-line seznamky poskytují. Je přece tak snadné založit si profil na seznamce (nebo hned na několika) a pročítat si odpovědi lidí, kteří by stáli o rande. Probírat se vzkazy a klepat sám sebe po rameni, protože přece nemůžete být žádná nula, když se líbíte tolika lidem. Odpovídat už jim nemusíte: dali vám, co jste potřebovali. Pocit, že jste v kurzu. Nehledáte lásku, ale dobrý pocit ze sebe sama.

„Za vším podle mě stojí nízké sebevědomí. Lidé si tímhle chováním mohou dokazovat, že pořád za něco stojí a mají na vztahovém trhu nějakou hodnotu. Když vidíte, že je o vás zájem, rozhodně vám to zvedne náladu i sebevědomí,“ vysvětluje zakladatelka Školy pro ženy a vztahová koučka Lenka Černá.

Obecně je v takovém případě potřeba hledat nejrůznější obavy. „Za každým chováním je příběh, nic se neděje jen tak. Může za tím být samozřejmě nízké sebevědomí, strach z reálných činů a setkávání, blok v navazování skutečných vztahů. Může jít i o dosycování něčeho, co člověku v životě chybí – třeba pochvala, ocenění,“ doplňuje životní koučka Lucie Mucalová.

Typické je tohle chování pro lidi žijící ve vztahu, který moc nefunguje – hrozí, že se rozpadne, nebo už se to děje. Sami sebe tak ubezpečují, že kdyby skutečně došlo k rozchodu, nejsou ztraceni.

A ti svobodní? Ti mají tak nízké sebevědomí, že na napsání odpovědi nemají odvahu. Co kdyby rande nevyšlo? Co kdyby je někdo odmítl? Je prostě bezpečnější ničemu takovému nedat šanci. A tak si pomáhají pročítáním reakcí na své profily a zvedají si sebevědomí. „Je to ale velmi nezdravý způsob. V tu chvíli asi cítí euforii, jejich ego se doslova tetelí blahem, ale jak dlouho?“ ptá se Lenka Černá. Je to jako prášek proti bolesti: na chvíli dovolí zapomenout na bolavý zub, ale rozhodně ho nevyléčí.

Smutné je, že si tihle lidé asi neuvědomují, že ostatním působí bolest. Jak se asi cítí ti, kdo poctivě odpovídají na profily a hledají spřízněnou duši, ale nikdy se nedočkají odpovědi? Mají pocit, že je s nimi něco špatně, že nejsou dost atraktivní, zajímaví, vhodní. A tak mohou tito „němí lovci“ nevědomky přispět k „výrobě“ stejně smutných tvorů, jako jsou oni sami.

„Může to terapeuticky fungovat třeba u hodně introvertních lidí nebo u těch, kteří si ve vztahu prožili nějaké trauma a potřebují jít na vše pomalu, opatrně našlapovat. Ale stejně jednou musíte vyjít ven, dát kůži na trh a zkoušet,“ dodává Lenka Černá.

Jednou najde spřízněnou duši každý, láska totiž nezná hranic: Žena se zamilovala do psa, muž do loutky!