Nový trend döstädning: Úklid před smrtí. Doporučeno lidem nad 50

„Oholit se, převlíknout, ten grunt odkázat, teď do toho vy s těma nápadníkama,“ stěžuje si hrdina Cimrmanovy hry „Vizionář“, když mu syn připomene, že si má pro něj přijít smrt. Pan Hlavsa ale při výčtu toho, co všechno musí stihnout, na něco zapomněl. Na úklid.

Klepete si na čelo? Nemusíte, nejde o zuřivé gruntování ve chvíli, kdy smrt ťuká na dveře. Myšlenka úklidu před smrtí je mnohem hlubší. Říká se tomu döstädning a ve Švédsku je to teď nový trend. Jde o složeninu dvou slov: dö, což znamená zemřít, a städning – úklid. „Myšlenkou je, abyste po sobě zanechali co nejméně zbytečných věcí, kterých by se pozůstalí museli zbavovat,“ vysvětluje Margareta Magnusson, která s touto ideou přišla. Uklízení věcí po smrti blízké osoby totiž nemusí být ta pravá terapie pro vyrovnání se se ztrátou.

Ačkoliv žijeme v moderní společnosti, kde se lidé nebojí hovořit otevřeně o těch nejtajnějších věcech a na sociálních sítích klidně sdílejí intimní věci ze svého života, pořád si s něčím nevíme moc rady. A to se smrtí. Hlavně tedy s vyrovnáním se s ní. Zatímco naši předci měli spousty rituálů, kterými se se zesnulým loučili, my se to snažíme vyřešit alespoň pohřbem – ten ale ne vždy splní to, co by měl. „Pohřby jsou někdy strojově uniformní a depresivní záležitost a lidé často nevědí, jak moc to záleží na nich a jejich vlastní kreativitě. Pohřeb bude asi vždy smutnou chvílí, ale ta chvíle může být zároveň i důstojná a svým způsobem krásná,“ vysvětluje psycholog Martin Loučka, ředitel Centra paliativní péče.

Podle psychologa je forma rozloučení důležitá, protože pomáhá uzavřít jednu kapitolu našeho vztahu (ačkoliv podle něj vztah smrtí úplně nekončí) a zároveň představuje moment, kdy člověk může načerpat sílu od okolí. Pohřeb je zároveň událost, jejíž organizaci může člověk se svými blízkými sdílet ještě před smrtí. Také si může říct, jak by chtěl strávit poslední dny svého života. Podle webu Moje smrt je totiž to, za jakých podmínek umírající odejde, důležité nejen pro něj, ale i pro pozůstalé a úkony spojené s vlastním odchodem a vyřčení posledních přání nahlas může pomoci všem.

Margareta Magnusson zažila několikrát na vlastní kůži vyklízení domácnosti po zemřelých – po smrti jsou totiž jak její rodiče, tak tchyně s tchánem i manžel. Po jeho odchodu jí trvalo skoro rok, než se zbavila všech jeho věcí, a mohla se tak odstěhovat do menšího bytu, který jí stačil. Rozhodně to nikdy nebrala jako terapii. Naopak si říkala, že by nerada dopustila, aby to samé museli absolvovat i její pozůstalí. A tak se zrodila myšlenka, že by si člověk měl před smrtí uspořádat svůj majetek a nechat si pouze to, co skutečně potřebuje. A až jednou dojde na vyklízení jeho pozůstalosti, nebude to vypadat jako ve skanzenu jeho života. Napsala o tom knihu „Opruimen voor je doodgaat“ (Ukliďte si, než zemřete), ve kterém nový trend döstädning popsala.

Člověk by se ale na takový úklid před smrtí měl dívat vícero optikami. Kromě úklidu hmotných statků může pozůstalým ulevit také pořádek v osobních záležitostech. „Jako mnohem důležitější vnímám otázku vypořádání finančních věcí, závěti a také vztahových problémů, které někdy dělají lidem nepořádek v duši,“ vysvětluje svůj pohled na úklid před smrtí Martin Loučka. S tím mají své zkušenosti i lékaři, kteří pracují se smrtelně nemocnými – není neobvyklé, že pacient zemře až poté, co si urovná všechny nedořešené věci.

Margareta Magnusson odkazuje také k tomu, že döstädning by měl člověku pomoci vyrovnat se sám se sebou a svým životem. Tím, že se zbavíte věcí, které vám připomínají minulost (a ta nemusí být zrovna veselá), se s ní zároveň i vyrovnáte. „Úklid před smrtí“ by tedy měl fungovat spíše jako životní styl, který vám pomůže ze života vytřídit vše nepotřebné. A přitom je naděje, že se pořádek, který zavládne v bytě, odrazí i v myšlenkách.

Margareta Magnusson doporučuje, aby lidé předsmrtný úklid nebrali jako jednorázovou akci, kterou by sfoukli za jedno odpoledne. Lepší je dát si na čas a pracovat s rozmyslem – může to trvat klidně rok. Nejlepší je údajně začít od šatní skříně, protože k oblečení lidé nebývají tolik emocionálně vázaní, a tak není takový problém se s likvidací smířit.

To, čeho se rozhodnete zbavit, ale nemusíte nutně vyhazovat. Možná pro vás bude jednodušší vyexpedovat přebytečné věci ven z bytu, když budete vědět, že nejdou přímo na skládku, ale že je ještě někdo využije. Oslovte kamarády, zda by něco nechtěli, zbytek případně rozvezte do charitativních organizací.

Metoda döstädning je sice koncipována zejména pro lidi starší padesáti let, ale jestli vás osloví, rozhodně není na škodu začít dříve – žádné limity nejsou. Když to vezmete kolem a dokola, döstädning je vlastně dost terapeutický. Nesouvisí totiž pouze se smrtí. Dá vám možnost nahlédnout zpět na svůj život, vybavíte si některé události a urovnáte si myšlenky. Najednou zjistíte, co pro vás je důležité a co ne. A když už nic jiného, pravidelný úklid není nikdy na škodu. Naopak.

Líbí se vám myšlenka úklidu před smrtí, nebo vám to připadá zbytečné?