Noční můra arachnofobiků. Zvládli byste potkat tyto pavouky?

Předem varujeme, jestli patříte mezi arachnofobiky, nečtěte dál. Tenhle článek není nic pro vás. Následující „zvířátka“ vám totiž roztomilá určitě nepřijdou, naopak z nich budete mít možná i noční můry.

Začneme zlehka, tenhle pavouček zvaný Maratus speciosus (skákavkovití) žije v australské buši, ale je malinký, měří jen pár milimetrů a k tomu se schovává v podrostu. Takže byste si ho vlastně nejspíš ani nevšimli, a kdyby přeci jen ano, jistě by vás nevyděsil. Mnozí ho ale označují za nejkrásnějšího pavouka planety. Zadeček mu totiž zdobí neuvěřitelně zbarvené chloupky, na které láká (jak jinak) samičky.

Tady už je to horší. Krásné modré zbarvení téhle tarantuli (správným názvem sklípkan kovolesklý) samozřejmě upřít nelze, ovšem pokud nejste milovník pavouků, obdivovat ji nebudete. Naopak jen z představy, že by vám tenhle velký pavouk lezl po ruce jako svému majiteli Danielu Valcarcelovi z Barcelony, na vás jdou mdloby. A pokud by se vám naopak zalíbil a chtěli jste si ho pořídit domů, jen podotýkáme, že to není žádná záležitost pro začínajícího chovatele.

Je obecně známo, že arachnofobici to nemají v Austrálii lehké, pavouků až děsivých rozměrů tam žije opravdu hodně. Ale tohle by bylo moc i na otrlé povahy. Dan Ryan z Austrálie našel a nafotil na dvorku u svého domu opravdu hrůzostrašný obrázek – obřího pavouka, co si pochutnává na gekonovi. Zlaté české zahrádky!

V Indii se podařilo nafotit i pavouka, co si pochutnává na rybě. Jde o jedince rodu Nilus (lovčíkovití), který nespřádá sítě, ale prostě loví ryby. Jak? Většinou se zadníma nohama zachytí na souši (třeba na kameni) a předníma nohama naopak číhají ve vodě. Jakmile se rybka přiblíží, chytí ji a vytáhnou na břeh. Tam si na ní pochutnávají i několik hodin. A jak velkou rybu dokážou takto ulovit? V průměru jde o ryby měřící kolem šesti centimetrů.

Arachnofobici se děsí pavouků, coulrofobici zase mají přehnaný strach z klaunů. A ani jedněm z nich se určitě nebude líbit tenhle pavouk z rodu Thomisoidea (běžníkovití), jehož zadeček až nehezky připomíná tvář klauna. Zachytil ho fotograf na Ukrajině, ale minimálně podobné exempláře lze potkat i v ČR. Běžníkovitých pavouků totiž existuje asi 1500 druhů, z nichž zhruba 40 se vyskytuje i u nás. Útěchou budiž snad jen to, že většinou nejsou větší než 1,5 centimetru.

Pro většinu lidí je představa, jak jim leze obří pavouk po obličeji či po hlavě, děsivá, v Australance Tarni Roebuck to ale vyvolává příjemné pocity, je to pro ni prý taková terapie. Pavouky miluje a pravda, že v Austrálii o ně nouzi nemá. Na snímku jí po obličeje leze oplodněná nefila chluponohá.

Dezinsektor (profesionální hubič hmyzu) z australského Brisbane je za víc než dvacet let praxe zvyklý na leccos. Takže když mu volala vyděšená rodina, že mají doma obřího pavouka, říkal si, že to bude běžná „australská“ rutina. Ale pavouk o velikosti 25 centimetrů překvapil i jeho. Jde o maloočku, latinsky Heteropoda maxima. Velmi rychlý pavouk, který má rozpětí nohou větší než sklípkan, ale lidem naštěstí není nebezpečný, je plachý a dává se na útěk. Tenhle druh žije hlavně v Austrálii. Ovšem i v ČR máme maloočky. Ale jen ty malinké, zeleně zbarvené, kterým se říká maloočka smaragdová.

Neodradilo vás to a pořád se vám tahle zvířátka líbí? Fascinují vás pavouci? Poradíme, jak je chovat přímo doma!