Nezletilé mámy vs. předčasné babičky

Případů, kdy „povinou“ potomka náctileté dívky, je o poznání méně než v minulosti. Svou roli sehrála osvěta - děvčata začínají včas brát antikoncepci, která dospívajícímu organismu škodí méně než dřívější hormonální preparáty. A matky se vesměs příliš nepohoršují nad tím, že mnohá dítka začínají žít sexuálním životem už kolem patnácti, šestnácti let. Význam má i to, že „potraty“ jsou prováděny na vyšší odborné úrovni a riziko, že dívka už nebude v budoucnu moci otěhotnět, se snížilo na minimum.

Ale jsou i výjimky, kdy z různých důvodů přichází na svět dítě, jehož matka je stále sama ještě do značné míry dítětem. Je to pro rodiče jistě šok, ale východisko se vždycky najde.

Alžběta propadla bezhlavé lásce v necelých patnácti. Jejímu příteli „táhlo“ na osmnáct, ale moc odpovědnosti nepobral: odešel ze školy, nepracoval… Alžbětina matka Vlasta se snažila najít kompromis mezi tolerancí a snahou dceru „uhlídat“. Moc se to nedařilo, navíc je samoživitelka, takže scházela mužská autorita. Bětčiny celonoční potulky Vlastě na klidu nepřidaly, hlavně když se nakonec dívka neukázala třeba tři dny. Policie byla laxní. „Tvářili se, že jsem ji neuměla vychovat, že se asi necítí doma dobře. Do toho mi volali ze školy, že tam přestala chodit. To už jsem byla na práškách. Když otěhotněla, byla to poslední kapka. Dalo mi práci ji vůbec dostat ke gynekologovi, pak měla strach z potratu,“ popisuje nedávné martyrium paní Vlasta.

Nakonec ji po hysterických scénách dostala do nemocnice, ale tam si to Alžběta opět rozmyslela. „Sestry se chovaly vstřícně a nechaly nás, aby se uklidnila a všechno si znovu rozmyslela, ale že nutit ji nikdo nemůže. Takže jsme se vrátily domů,“ líčí Vlasta. Teprve na poslední chvíli, kdy je možné interrupci provádět, si to Bětka rozmyslela a zákrok se uskutečnil. Pak si nechala napsat antikoncepci a tvrdila, že ji bere. Nicméně za půl roku byla těhotná znovu.

„Bylo mi jasné, že tentokrát si musí dítě nechat. Absolvovala jsem řízení na sociálce, s právníky a převzala poručnictví. Malé Rozálce už bude rok a je líbezná, Alžběta se jí věnuje. Ale je to vysilující – chodím do práce, mezitím pomáhám s malou, občas ji hlídám. Finančně je skoro všechno na mně – Alžběta s tím, co dostává, pro obě nevystačí, navíc mi to nedá té malé nějak nepřilepšit,“ vypráví předčasná babička.

Příběh Martiny a její dcery Kristýny je ještě dramatičtější. Kristýna přišla do jiného stavu v necelých sedmnácti a oznámila to ve chvíli, kdy už by potrat byl riskantní. Navíc se tehdy spustila s dosti podezřelou partou, která se kromě drog nevyhýbala ani krádežím.

„Kristýna byla naprosto nezvladatelná. Samozřejmě bych si ji raději nechala doma, ale měla jsem strach, že drogami a celým stylem života bude dál poškozovat sebe i dítě. Takže jsem ji nechala umístit do ústavu, kde potom i porodila,“ sdělila nám paní Martina.

Kristýna byla na pokoji ještě se dvěma nezletilými maminkami, měly možnost si vyprat a pečovatelky je naučily základy zacházení s novorozenci. „Ale například každé dvě hodiny děti budily kvůli kojení, ty pak v rozespalosti byly mrzuté a pily málo. Navíc nikdo nevedl mladé maminky k samostatnosti, jak reagovat na potřeby dítěte, nikdo je neměl k tomu, aby je braly pravidelně ven. Po většinu dne jenom seděly a tlachaly, čekaly na pokyny. Brzy jsem si Kristýnu i s vnoučkem vzala domů,“ vzpomíná paní Martina.

Kristýnu naštěstí mateřství z předchozího stylu života „vyléčilo“. „Myslím, že je z ní milující máma, ke staré partě se nevrátila. Ale samozřejmě je vidět, že by potřebovala ještě nějaký čas, než úplně dozraje a najde sama sebe. Rodičovské povinnosti přišly příliš brzy a část z nich je pořád na mně,“ míní Martina.

„Raná mateřství s sebou pochopitelně nesou obtíže. Mladé maminky jsou nezralé, samy ještě tápou v partnerských vztazích, jsou závislé na rodičích. Navíc mnohdy nebývají v pozici, kdy by dokázaly mít péči o dítě na prvním místě, protože se chtějí bavit,“ konstatuje psycholožka Marta Franclová. Jak dodává, o to je těžší situace pro rodiče, kteří musejí „dovychovat“ dceru a ještě dohlížet na to, aby se s jejich pomocí správně starala o miminko. „Ale není třeba to vidět jen z té horší stránky. Z mnohých nezletilých maminek se stanou milující matky, které později mají se svým potomkem skvělý, kamarádský vztah,“ míní psycholožka.

Dostala jste se do podobné situace jako Kristýna a Alžběta? Otěhotněla vaše dcera dříve, než je podle vás „zdrávo"? Staráte se o svá vnoučata místo jejich matky? Napište nám o tom! Podělte se o své životní strasti s ostatními čtenářkami a pošlete nám svůj příběh na info@prozeny.cz!