Neumí vaše dítě prohrávat?

Jak svým dětem, ale i sobě usnadnit a navíc zpříjemnit volné chvíle? Máme pro vás několik rad:

Nenuťte své dítě do hry, když se mu nechce. Záleží na jeho náladě a také na tom, zda má radši domino a nebo fotbal. Pomáhejte mu rozvíjet jeho schopnost. Nehněvejte se na něj, když nemá na nic chuť. Počkejte si, až ji mít bude, a pak hrajte s radostí a úsměvem.

Měly byste vybírat takové hry, které vaše dítě pochopí a má reálnou šanci v nich zvítězit. Například společenské hry jsou většinou výrobcem doporučovány od tří, čtyř a pěti let. Jednoduchá pexesa, domina, puzzle a skládanky se dají hrát už od dvou let. V tomhle věku zatím nejde o soutěžení, ale o rozvíjení psychomotorického vývoje. Předškoláčkové vyhrávání a prohrávání už samozřejmě velice dobře vnímají.

Hněv, zlost, agrese - to jsou přirozené lidské emoce, kterými člověk reaguje na negativní zážitky, tedy i na zklamání z prohry. Jen si vzpomeňte na sebe, kolikrát vás vytočilo, když vás někdo poslal třeba při „člověče'' zpátky do domečku. A nejinak to vnímají i děti. Ty ale nemají takové zábrany jako dospělí, dávají nesouhlas daleko více a důrazněji najevo. Zkuste pro ně mít pochopení.

Jakmile se vaše dítě uklidní, promluvte s ním o jeho pocitech. Naučte ho také univerzální poučky typu Neštěstí v kartách, štěstí v lásce. Když to po prohrané hře vysloví, uleví se mu. Bude se cítit dospělácky a nad věcí.

Vysvětlete mu, že prohra nutně nemusí vypovídat nic o jeho kvalitách. Dejte mu najevo, že ho máte rády, i když doběhne do cíle jako poslední nebo když poplete písničku na školní besídce.

Pokud ho chcete do soutěžení vtáhnout, nechte ho párkrát vyhrát. Ale jak se říká - odtud potud. Vaše ratolest nesmí vaši strategii prokouknout. Naučte ji hrát fér, vnímat sebekriticky, když udělá chybu, ale také ji oceňte, když se jí ve hře daří.