Článek
Ložnice je samozřejmě vaším nejintimnějším prostorem, místem jen vás dvou. Spíte tam, milujete se, povídáte si před usnutím, probouzíte se vedle sebe. Buď je to místo plné pohody a lásky, nebo pokoj, kde všechny vaše neshody vyplouvají na povrch. Ale i další části bytu či domu jsou zrcadlem vašeho vztahu. Pojďte si jednotlivá místa projít a zjistěte, jak je na tom vaše láska.
Kuchyně jako smyslné místo
Není to jen „výrobna“ jídla, význam kuchyně (či kuchyňského koutu) je mnohem větší. „Vedle ložnice je právě kuchyň dalším místem, kde se zapojuje nejvíc smyslů. Takže pokud je vztah smyslný, partneři rádi v kuchyni tráví společný čas. Potkávají se tam a sdílejí společné zážitky prostřednictvím jídla,“ říká vztahová koučka Lucie Königová.
Je to společné vybalování nákupu a ukládání jídla do lednice či spižírny, společné vaření, společný úklid. Kuchyně je totiž také symbolem vaší domácnosti a péče o ni. „Stav kuchyně velmi dobře ukazuje na to, jak se partneři umějí dohodnout na povinnostech ohledně domácnosti, jestli se do péče o ni v praxi zapojuje i muž a podobně,“ dodává vztahová koučka a zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá.
Jídelna je místo setkávání
Tak jako je ložnice srdcem vašeho vztahu, jídelna – či jídelní kout – je srdcem vaší rodiny či vašeho partnerství. „Rodina či partnerství se pozná podle jídelního stolu,“ tvrdí Lucie Königová.
Jsou rodiny (páry), které ani jídelní stůl nemají (jedí třeba na gauči nebo u barového pultíku), případně mají jen malinkatý stolek, ke kterému se ani všichni nevejdou. To je ale chyba. „U stolu byste se měli potkávat pravidelně, je to místo, které symbolizuje pospolitost a trávení společného času,“ upřesňuje Lenka Černá. Daří se vám to jedině o víkendu? Nevadí! I to se počítá!
Jídelní stůl je jednoduše nezbytný a ideálně by u něj měl mít své místo každý člen rodiny (páru). „Nejlepší je kulatý stůl, který je otevřený všem, symbolizuje rovnocennost. Skrz něj proudí láska, otevřenost hostům, návštěvám, dětem, rodině a láskyplným vztahům,“ dodává Lucie Königová.
Dětský pokoj? Prostor pro hru a fantazii
Pokojíček je královstvím vašeho potomka. „Dětský pokoj je odrazem dětské psychiky, proto je zcela v pořádku, když v něm není úplně dokonale uklizeno,“ říká Lenka Černá. Je to prostor, kde se má dítě – ale i vy – cítit svobodně, vesele, hravě. „Obzvlášť pak v období puberty není dobré do uspořádání pokojíčku příliš zasahovat. V psychice teenagera převládá chaos, který ale dítěti vyhovuje, hledá v něm samo sebe. Nechte ho, ať má svůj nepořádek, ve kterém se časem zorientuje,“ radí Lenka Černá.
Přílišná snaha o zdokonalování dětského pokoje, o jeho bezchybný úklid a designový luxus může naopak značit nějaký vztahový problém. „Je svým způsobem odrazem rodičů. Někdy se jeden z rodičů začne víc kompenzovat dětmi, protože vztah ochládá, tak nakupuje, vybavuje, uklízí, protože s dětmi sdílí lásku, která mu u partnera chybí,“ vysvětluje Lucie Königová.
Obývací pokoj: oáza klidu a pohody
Obývací pokoj je místem odpočinku, relaxace, společně trávených odpolední a večerů. Je tam malý gauč, kam se všichni rozhodně nevejdou? Tady si na společné trávení času a jakési rodinné povalování moc nepotrpí.
Tento pokoj také prozradí, jaká hierarchie v rodině panuje. Kdo má hlavní křeslo či nejlepší místo na sedačce? Možná je to otec, který je pánem rodiny, velí tam, vše se podřizuje jemu. Nebo je to žena, kterou si muž a rodina hýčkají. Ani jedno samozřejmě nemusí být nutně špatně, pokud to všem vyhovuje.
Ale ideální je asi varianta, kdy žádné VIP místo neexistuje, všichni mají stejné pohodlí a všem je v této oáze klidu a pohody dobře.
V neposlední řadě pak obývací pokoj ukáže, co je pro vás opravdu důležité. „Je to taková síň slávy, kam se zvou i hosté, a rodina s nimi sdílí to, co pokládá za vrcholné ve svém životě,“ vysvětluje Lucie Königová. Mohou to být fotografie dětí, snímky ze společných cest a silných zážitků, možná suvenýry z dovolených, obrázky, které malovaly děti a podobně. Možná tam ale nic takového není a zdi zdobí jen designové obrazy bez jakéhokoli osobního příběhu, bez spojitosti s rodinou. Je to vlastně jednoduché – buď mají partneři něco, co je spojuje, na co jsou oba hrdí, a pokud ne, musí si vystačit s neosobními věcmi.
Jak to vypadá u vás doma?