Článek
Architekti o obývacím pokoji mluví jako o takzvané společenské místnosti. Je to tedy místnost určená v prvé řadě k setkávání se členy domácnosti či k přijímání návštěv. Dále by měl obývací pokoj sloužit jako místo k relaxaci a zábavě. Pokud se ve svém obývacím pokoji necítíte dobře, možná děláte někde chybu. Třeba je to tím, že váš obývák trpí některým z klasických českých nešvarů.
Mimochodem, máte v obývacím pokoji domácí kino? Trpíte nedostatkem prostoru? Víte, co je to „pochozí plocha“?
Máte moc malý obývák?
Klasickou chybou je přeplnění obývacího pokoje. Zamyslete se, co v něm máte, a zda všechno, co v něm je, nutně potřebujete. „Jde hlavně o věci, které zabírají podlahovou plochu, například velké vázy. A také všemožné drobné dekorační předměty, jimiž police přetékají. To všechno vytváří ve vaší mysli pocit přeplněnosti," říká interiérový specialista Ing. arch. Jaroslav Vaněk z pražské ČVUT a radí: „Zkuste počet předmětů přehodnotit, a k tomu ještě nábytek spočívající celou svou plochou na podlaze nahradit nábytkem na nožičkách. Tím se pokoj odlehčí. Volně stojící či položené věci zrušte nebo ukliďte do skříní a úložných prostor.“
Kam se díváte ze sedačky?
Nedávným trendem, který přišel do Česka s mírným zpožděním, je proměna obývacího pokoje v domácí kino. Češi vzali prodejny s elektronikou útokem. Ale chcete bydlet v kině, nebo v obýváku? Kam máte orientovanou pohovku? Jen směrem k televizní obrazovce?
„Zkuste sezení orientovat tak, aby se vám z něj nabídl takový pohled, ze kterého se pokoj bude jevit co možná největší. Když sedíte v rohu, vidíte celou místnost a protější roh se zdá být mnohem dál, než když sedíte uprostřed pokoje. Ve výsledku se budete cítit komfortněji, jako byste žili ve větším bytě, a nikoli v kině. Seďte pak naproti sobě a nejen směrem k obrazovce,“ upozorňuje Ing. arch. Pavel Bauer.
Jak se v pokoji pohybujete?
Velmi častým problémem je také to, čemu odborníci říkají nedostatek „pochozí plochy“. Lidově řečeno to znamená, že nábytek, sedačka, křesla a podobně jsou na sebe nalepené a nemají mezi sebou potřebné rozestupy. „Podmínkou příjemného užívání místnosti je alespoň 80 centimetrů široká ulička mezi jednotlivými zařizovacími předměty tak, aby pro vás pohyb po obývacím pokoji nebyl slalomem,“ doplňuje Ing. arch. Pavel Bauer.
Další nešvary českých obýváků:
- Obývací pokoj není skladiště, věci které nepoužíváte déle než jednu sezonu, tedy přibližně déle než 3 měsíce, uskladněte do sklepa nebo komory.
- Květiny na parapetu jsou klasikou. Často ale stíní, jsou vysoké a snižují množství denního světla v pokoji. A takové světlo potřebují nejen květiny, ale i vy.
- Koberce nemusí být po celé podlahové ploše obýváku. Pokoj se pocitově zmenšuje.
- V poslední době jsou trendem interiérové dveře s neprůhlednou a neprůsvitnou plochou, takzvané plné dveře. Do koupelny, na toaletu a do ložnice to má své opodstatnění. Do obýváku ale ne. Zkuste dveře prosklené, zvýší se světlost místnosti i dojem o její velikosti.
- Mějte vždy alespoň dva typy osvětlení, a ne jen klasicky jeden lustr na stropě. Okrádáte se o možnost vytvořit různé nálady v místnosti pomocí tlumeného, intimního, nebo naopak svátečně jasného světla. Zkuste stojací lampu.
Našli jste se tady? Má váš obývák také nějakou tu českou chybičku?