Neschopná matka aneb Proč děti doma zlobí a jinde ne? Tyhle 3 důvody vás uklidní

Někdy už toho máte nad hlavu. Byt jste uklidila už šestkrát, a stejně je tam stále nepořádek. Zatímco utíráte vylité pití, dítě se vzteká, protože už s vámi chce stavět věž z kostek. Na vaše „vydrž chvíli“ reaguje záchvatem vzteku. Prostě zlobí.

Jenže na návštěvě, ve školce nebo když ho má na starosti babička, je vaše ratolest hodná a k zulíbání. Kdykoli si zkusíte alespoň trochu postěžovat, slyšíte jen „co blázníš, vždyť máš tááák hodné dítě“.

V prvé řadě vás může uklidnit, že tohle prožívá nejspíš každá matka. Každé dítě totiž zlobí (některé víc, jiné míň, ale umějí to všechny) a z devadesáti devíti procent to dělají doma. Jakmile domov opustí, mění se v anděly, které vám každý závidí.

Poslouchají, děkují, prosí, dělí se o hračky, jednoduše se chovají tak, jak by měly. A ano, vy tak můžete někdy působit jako ufňukaná a věčně nespokojená ženská, která si neumí vážit toho, co má doma.

Jenže každá žena, která už nějakou tu ratolest vychovala, prostě ví, že to tak je. Vlastně je to velmi logické a je to jen důkaz, že dítě je zdravé, chytré a vnímavé. Tohle jsou důvody, proč je doma potomek leckdy horší než satan, ale jakmile za ním zaklapnou dveře, mění se v anděla se svatozáří:

Domov je jeho království. Vše tam zná, nic ho už nepřekvapí. A tak věnuje energii jiným věcem, třeba právě zlobení. Kdežto v cizím prostředí poutá jeho pozornost tolik nových věcí, které je nutné prozkoumat. Proto na návštěvě jen sedí a kouká, hodinu si vydrží prohlížet knížku (je jiná než ta, kterou má doma) a hrát si v dětském pokoji. Víte, kolik času zabere, než obhlídne všechny ty nové hračky, které vidí poprvé?

Tak jako má dítě zvládnuté domácí prostředí, má jasně přečtené i vaše vzorce chování. Jednoduše řečeno, umí to s vámi! „Ví, co a jak funguje, co si může a nemůže dovolit. V novém prostředí se podvědomě hlídá, neví, co přesně od okolí čekat, tak se snaží, aby nebyl problém,“ vysvětluje vztahová koučka Lucie Königová.

Doma prostě ví, že i když křičíte, za chvíli vás to přejde a jede se vesele dál. „Tohle tam venku neví. Dítě nejdřív potřebuje prozkoumat nové teritorium, musí vnímat nové hranice, nové chování lidí. Tím zajistí své jistoty a teprve potom se může začít chovat obvyklým způsobem,“ dodává terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová. Jenže než tohle stihne, návštěva většinou končí. A že ho babička hlídala jeden či dva dny? Nechte jí ho na týden a uvidíte!

Pravda je taková, že nejvíc lotrovin tropí děti z nudy. Jsou přirozeně zvídavé a kreativní a potřebují tyto aspekty naplňovat, ale v domácím prostředí to není vždycky možné. Přece jen musíte občas uklidit, uvařit, obstarat mladšího sourozence, případně třeba z domova pracujete. Když je to moc často, nastává problém. „Děti si chtějí hrát, poznávat svět a objevovat zajímavosti. Sdílet s dospělými, učit se od nich. Má to velký vliv na růst jejich zdravé sebehodnoty,“ vysvětluje Lucie Königová.

Jenže když nemáte čas a jste vůči dítěti nerudní, vyloží si to tak, že pro vás nemá dostatečný význam, a snaží se na sebe různým způsobem upozornit. Že ho okřiknete? I to je lepší než naprostý nezájem!

Je-li potomek s babičkou, ve školce nebo s kýmkoli jiným, „hlídač“ je připraven. Má na dítě čas a plně se mu věnuje, tak proč by zlobilo? „Pomáhá nastavit si příjemný rodinný systém, kdy budete mít společný čas a čas, který rodič potřebuje jen pro sebe a své povinnosti,“ tvrdí Lucie Königová. A jak to jen jde, vtahujte ratolest do své činnosti.

V rámci tohoto systému mějte potomky k tomu, aby si poradili s nudou. „Veďte děti k samostatné činnosti, naučte je jen tak si hrát,“ dodává Lucie Mucalová.

A jak je to u vás? Taky je u cizích vaše dítko k zulíbání?