Neobyčejný příběh statečné matky: Na moje dítě křičí zrůdo!

Britka Saffron (36) a její manžel Phillip (34) otevřeli reportérovi britského magazínu Daily Mail dveře svého domku ve Worcesteru z jediného důvodu. Chtěli, aby si lidé vyslechli jejich neobyčejný příběh a přestali na jejich dítě pokřikovat, že je zrůda. Podle nich je desetiletý Samuel jen dívka uvězněná v těle chlapce, čili jejich chlapec trpí transsexualitou. A že to tak je, prý bylo jasné už od jeho batolecích let.

Samuel se od malička choval spíš jako holčička. „Kdykoli si mohl vybrat, sáhl po panenkách a typicky holčičích hračkách. Bavilo ho nosit mé oblečení, vonět se mým parfémem,“ vzpomíná Saffron s tím, že všichni ji uklidňovali, že jde jen o krátké období a že Sam ze všeho vyroste. Jenže Samuel z toho nevyrostl a nikdy nebyl tím klasickým klučinou, který miluje auta, počítače a stavebnice. A Saffron se se svým mužem dohodla, že to budou respektovat. „Chceme svým dětem dopřát svobodu a přejeme si, aby byly tím, čím být chtějí, ne tím, čím bychom chtěli my, aby byly,“ vysvětluje Saffron.

A přestože o transsexualitě nikdy neslyšela, bylo jí jasné, že Sam není v těle chlapce spokojený. „Kdykoli jsem ho jako malého oblékala do klučičího oblečení, vzpíral se. Každé stříhání vlásků oplakal. Zato když si hrál s panenkami, byl šťastný. Říci mu v tu chvíli, vzpamatuj se, začni se chovat jako kluk, by podle mě bylo srovnatelné se zneužíváním,“ vypráví Saffron. A tak se rozhodla brát svého syna takový, jaký je, se všemi riziky a nepříjemnostmi, které to přineslo.

Tip redakce:Děti nám občas sdělí věci, které slyšet nechceme, přesto to nic nemění na lásce k nim. Přečtěte si, jaké to je Když se řekne: Mami, jsem na kluky!.

Zlom nastal, když Samovi bylo sedm a půl roku a rodina se přistěhovala do Worcesteru. Choval se pořád jako dívka a po okolí se to samozřejmě rychle rozneslo. „Nikdy jsem si nehrála s chlapci, a když mi bylo sedm, neměla jsem žádné kamarády. Chtěla jsem si hrát s dívkami, cítila jsem se jako jedna z nich, ale bylo to nevhodné; ony se mě ptaly, proč se chovám jako holka a proč se na ně pořád lepím,“ vzpomíná Livvy na dobu, kdy byla ještě Sam. Velmi brzy se chlapec chovající se jako dívenka stal terčem šikany a jeho smutek a osamělost se projevily i na školních výsledcích. „V tu chvíli pochopila, že sama to nezvládnu, že potřebujeme pomoc,“ vypráví Saffron.

A tak Samuel skončil v londýnské klinice, která se specializuje právě na děti a dospívající, jež mají problémy s vlastním pohlavím. Tam poprvé zaznělo slovo transsexualita a fakt, že Samuel je dívka, která je uvězněná v těle chlapce. A přesně tam se Samuel rozhodl být dívkou, změnit si jméno a začít nosit dívčí oblečení. A jen s velkou neochotou souhlasil, že do školy bude stále chodit jako chlapec, aby se tak vyhnul posměškům a šikaně.

Jenže ačkoli chodil Samuel v dívčích šatech jen doma či na rodinných výletech, před branami jeho školy se i tak objevila skupinka rodičů, kteří na něj pokřikovali, že je šílenec.

Pak byly prázdniny a Livvy měla v plánu se do školy opět vrátit jako Samuel. Ale týden před začátkem školního roku potkala několik rodičů spolužáků, kteří na ni křičeli, že je zrůda. „V tu chvíli mi došlo, že i když půjdu do školy jako chlapec, nic se nezmění. Stejně na mě budou pokřikovat, že jsem zrůda. Tak proč nejít v holčičích šatech a být alespoň šťastná, že můžu být tím, kým skutečně jsem?“ popisuje Livvy.

Kupodivu vedení školy nemělo s „přeměnou“ Livvy problém. A tak si Livvy svázala své blonďaté vlásky do culíku, oblékla dívčí školní uniformu včetně své zamilované šedé sukně s kapsami zdobenými srdíčky a spolu s rodiči se posadila do školní auly, kam ředitelka školy svolala všechny žáky. Vysvětlila jim, že Sam je nyní Livvy, že trpí takzvanou transsexualitou a zároveň zdůraznila, že stejně jako v případě jakéhokoli jiného zdravotního problému či postižení, ani v tomto případě nebude škola tolerovat žádné posměšky, nadávky či šikanu. A překvapivě spolužáci Livvy přijali. „Nikdo se mi neposmíval a i chlapci mě brali jako dívku. Pár z nich mě občas omylem oslovilo mým starým chlapeckým jménem, ale to nebylo schválně,“ vzpomíná Livvy.

Ale stěžovat si začali rodiče několika žáků. Rozhořčilo je, že nebyli o celé věci předem informováni a svou rozladěnost prezentovali v místních novinách. Jeden rodič údajně řekl: „My nejsme proti tomu dítěti. Ale od našich dětí se chce, aby se k němu chovaly jinak, aby sledovaly videa o transsexualitě, aniž bychom o tom my byli informováni. Moje dítě pak přišlo domů a ptalo se, co jsou to genitálie.“ Spolu s tím se rozhořela debata na téma, zda Livvy skutečně trpí transsexualitou, nebo jde jen o výsledek perverzní výchovy.

Nic z toho ale pro rodiče Livvy není tak strašné, jako fakt, že nikdo nebere v potaz názory jejich dítěte. „Všichni mají nějaký názor, ale ten Livvyin si nevyslechnou. Tohle je skutečná Livvy. Nevzbudila se jednoho rána a neřekla si ,jé, já chci být holka'. Nevybrala si to, je to malá dívenka, jen je z nějakého důvodu v těle chlapce. Nepotřebujeme, aby to lidé chápali, jen nechceme, aby po ní pokřikovali, že je zrůda, protože to ona není,“ líčí Saffron.

A co k tomu říká Livvy? „Kdyby mě nutili žít jako chlapce, už bych tu nebyla, byla bych v nebi,“ říká s naprostou jistotou Livvy.

Jenže budoucnost Livvy není příliš růžová. Už teď má prý hrůzu z puberty, z toho, jak jí zhrubne hlas a začnou růst vousy. O hormonální léčbě, či dokonce možnosti chirurgické přeměny pohlaví zatím ale rodina nechce ani uvažovat. „Žijeme dneškem. Řekli jsme si, že minimálně do osmnácti let nechceme podnikat nic, co by nebylo vratné. Protože, co když se Livvy najednou rozhodne, že by chtěla být muž? Teď je jí deset a my chceme jen to, aby byla šťastná. Pro nás je to naše milá, citlivá dcera, kterou milujeme. Je to naše malá holčička, žádný blázen nebo zrůda,“ zakončuje Phillip.

Tip redakce:Přečtěte si také Váš příběh: Moje dcera je lesbička!.

Co si o tom myslíte? Zachovali se rodiče Livvy správně?