Článek
FOMO je zkratka pro anglické slovní spojení „Fear of missing out“, což v překladu znamená „strach ze zmeškání“. Jde o formu závislosti, pro kterou je charakteristické nutkání neustále kontrolovat dění v prostředí internetu a především sociálních sítí.
Stále na síti – v úzkosti a ve stresu
Podnětem k takovému chování je obava, že když nejste on-line, tak o něco přicházíte, tedy meškáte. Člověk trpící syndromem FOMO chce u všeho alespoň virtuálně být. Sleduje příspěvky (často přikrášlené) přátel nebo slavných osobností a ty v něm obvykle vyvolávají pocit méněcennosti – protože on se tak krásně nemá. A cítí, že mu žití protéká mezi prsty.
Kromě tendence být stále on-line, nic nezmeškat a mít v hledáčku profily ostatních lidí, má FOMO i další známky, které jsou velmi podobné těm, jimiž se projevuje obyčejný stres. „Příznaky se většinou dostaví ve chvíli, kdy závislý člověk nemá přístup k sociální síti. Patří mezi ně podrážděnost, nervozita, netrpělivost, nepozornost, špatná nálada, úzkost, deprese, bušení srdce a neschopnost najít smysl života,“ jmenuje MUDr. Adriana Chytilová, praktická a psychosomatická lékařka.
A zase to sebevědomí
Vyvolává-li ve vás představa víkendu bez přístupu k internetu panickou hrůzu, potom máte zjevně problém. Obzvlášť je-li je vám mezi 18 až 33 lety. To je totiž věková skupina, která je tímto syndromem nejvíce ohrožena. Oxfordský profesor Andrew Przybylski a jeho kolegové v empirické studii zjistili, že FOMO souvisí s nespokojeností s vlastním životem a špatnými náladami. „U lidí, kteří mají problémy se sebevědomím, je riziko, že obrazy, jež o sobě ostatní na sociálních sítích vytvářejí, ještě prohloubí jejich problémy. V porovnání s tím, jak žijí ostatní a kdo jsou, se jim pak zdá, že nestojí za nic,“ upozorňuje Adriana Chytilová.
Jak s FOMO bojovat
Máte podezření, že trpíte syndromem FOMO? Pak byste měli pozvolna začít s detoxem od on-line prostředí. Zaznamenejte si intervaly, v jakých kontrolujete soukromé e-maily a sociální sítě, a pokuste se je postupně zvyšovat. Nejdříve může stačit i pět minut, postupně se dopracujete třeba k pouhým třem návštěvám sociálních sítí denně.
Každý den myslete na to, co se vám v životě povedlo a co vás dělá šťastnými. A komunikujte se „skutečnými“ lidmi kolem sebe, setkávejte se s přáteli a pěstujte si dostatek mezilidských vztahů, které vám nedovolí cítit se osaměle.
Umění sebeúcty
Pro překonání této formy úzkosti je podle psycholožky Mgr. Kataríny Bradáč zcela zásadní umět si bezpodmínečně vážit sebe sama a nespojovat svoji hodnotu s výkonem ani vnějšími kulisami: „Hodnota člověka je konstantní a neklesá ani nestoupá v závislosti na množství peněz, lajků nebo účasti na večírcích. Je užitečné se přestat hodnotit a pěstovat v sobě zdravou sebedůvěru, která se nevylučuje s pokorou a nezmizí ve chvíli, kdy člověk něco neumí nebo neví.“ Cítíte-li, že na to sami nestačíte, je namístě konzultovat problémy s psychologem.
Virtuální iluze
S tím souvisí i uvědomění, že sociální sítě většinou zprostředkovávají pokřivenou a idealizovanou verzi reality – lidé se rádi předvádějí a spíš sdílejí své úspěchy než to, co se jim v životě nepovedlo.
„Uveřejněné statusy i fotografie je třeba brát s rezervou. Možná se za nimi totiž ukrývají úplně jiné příběhy, než se na první pohled zdá. Z fotky báječné lyžovačky v Alpách nepoznáte, že takhle krásně bylo jen půl dne, že před jejím pořízením bylo týden příšerné počasí. Ze snímku rozesmátých přátel na plese nevyčtete, že v závěru jich pár usnulo na stole, někdo dokonce pod stolem a kamarádka Jiřina si při cestě domů pozvracela zadní sedadlo,“ dodává Katarína Bradáč.
Kolikrát za den brouzdáte na sociálních sítích vy?