Téma týdne: Nemáte důkazy? Tak mlčte!

Když jsem viděla Téma týdne, neváhala jsem ani minutu a řekla jsem si, že by rozhodně nebylo na škodu napsat moje vlastní zkušenosti s tím, zda kamarádce říct, že je jí její partner nevěrný.

Také mám svou nejlepší kamarádku. Pracujeme spolu ve stejné firmě, chodíme na stejné večírky, do stejné hospody, nakupujeme ve stejném butiku... Zkrátka a dobře, velmi si rozumíme a i přesto, že každá má svou rodinu a neví, kde jí hlava stojí, vždycky si najdeme pro sebe čas.

Bohužel bylo období, kdy se rozváděla, hlavu měla plnou starostí a já se snažila být její maximální oporou. Dodnes obdivuji, jak to všechno zvládla. Na krku tři děti, očekávaný rozvod bez podpory jiných rodinných příslušníků, obrovský rozestavěný barák, o který se neměl kdo postarat, jelikož její manžel se rozhodl ji nemilosrdně odkopnout kvůli osmnáctileté nohaté blondýně.

S vypětím všech sil to po necelém půl roce bylo za ní, rozhodla se zakopat minulost hluboko pod zem a během dvou týdnů, což pro mě bylo naprosto nepochopitelné, si našla i nového přítele.

Samozřejmě se chtěla hned pochlubit a domluvila, že si jeden víkend někam všichni společně vyrazíme: ona, já, můj muž a její nový objev. Neměla jsem rozhodně nic proti a docela jsem se těšila, až uvidím, koho to vlastně klovla. V duchu jsem doufala, ať to není nějaký vysportovaný nedonošený puberťák s fárem, navíc blonďák, jelikož přesně takoví se za Eliškou otáčeli nejčastěji a ona pro ně vždy měla slabost. Na svůj věk a po třech dětech je totiž stále velice přitažlivá, a kdybych ji neznala, tipla bych ji na vysokoškolačku, co vymetá každý večírek a chce si co nejvíc užívat svobody a života.

Jaké bylo mé nemilé překvapení, když jsem si potřásla rukou s vypracovaným nagelovaným blonďákem, který navíc přijel nejnovějším modelem auta značky Audi. V hlavě mi v tu chvíli běželo asi tohle: „Proboha, Eliško, máš rozestavěný dům, tři děti, vážně si myslíš, že takový mladý pískle se bude chtít vázat a starat se o to všechno, co doteď neviděl ani z rychlíku?" Celý večer jsem přemýšlela nad tím, jak to s ní chudinou dopadne. Hlavně aby se nechtěla hned vdávat, to by mě dorazilo. S mým mužem si Luboš (Eliščin nový objev) docela rozuměl, s Eliškou také vypadali jako spokojený pár. Neustále se k sobě tulili a pusinkovali. Zkrátka láska na první pohled čišela všude.

Čas plynul a já Elišku takřka nepoznávala. Byla den za dnem upovídanější, odpočinutější, svěží a plná energie. Byla šťastnější. Říkala jsem si, že jsem se asi obávala zbytečně a bylo chybou soudit Luboše jen z prvního dojmu. To, že byl mladý s hezkou postavou a se slušným číslem na kontě, přece neznamená, že je to hajzl. Neskrývala jsem úžas, ale byla jsem za to ráda, že to takhle dopadlo a moje nejlepší kamarádka se neutápí v dalších depresích.

Jednou jsem byla při příležitosti otevření nové restaurace s manželem na zábavě. Lidí bylo dost, známých málo. Můj muž mi však stačil, a tak jsme blbli jako za mlada. Najednou jsem však uviděla mezi davem i Luboše. Sápal se tam po nějaké brunetě, mohla mít tak okolo sedmnácti, a vůbec neskrýval své touhy. Vypadalo to, že jejich večer rozhodně nekončí. To bylo na mě moc.

Okamžitě jsem vyletěla ven a namířila jsem si to přímo k Elišce. Všechno jsem jí vyklopila tak, jak jsem to viděla na vlastní oči. Nevěřila. Začala na mě křičet a bouchla mi dveřmi přímo před nosem. Druhý den se omluvila, ale přesto Luboška hájila, jak je skvělý, že je u rodičů ve Vídni a rozhodně jsem ho nemohla vidět s okatou brunetou. Řekla jsem si fajn, mysli, jak uznáš za vhodné. Ale až mi tu budeš za týden brečet... Dál jsme se o tom nebavily. Naštěstí.

Největší rána pod pás byla totiž ta, když jsem zjistila, že mladík, kterého jsem viděla ten večer u baru, vlastně vůbec nebyl Luboš, ale manželův spolupracovník. Zjistila jsem to náhodou, když jsme se s manželem bavili o lidech, kteří tam byli, a manžel se zmínil, že tam potkal spolupracovníka (když mi ho popsal a vylíčil jeho řádění s již známou brunetkou, jasně jsem poznala, že to je ten týpek, kterého jsem považovala za Luboše). Asi jsem se ani pořádně nevzpamatovala, ale věděla jsem, že to musím jít Elišce co nejdřív objasnit, jak to bylo a je.

Obávala jsem se, co si o mně pomyslí Luboš, ale když si vyslechl všechno, co jsem nakukala Elišce o jeho údajné nevěře, smál se. Z jeho úsměvu jsem měla největší radost a spadl mi kámen ze srdce. Elišce jsem záviděla její obrovskou důvěru, kterou k němu měla i přesto, že byli spolu teprve krátce a moc dobře věděla, co si o něm myslím. Takhle ona neztratila přítele, s kterým je dodnes, a já se nestala v očích mé kamarádky slepicí, co roznáší pomluvy.

Takže má rada na závěr zní: Milé dámy, slečny, než něco vypustíte z pusy, ujistěte se, že máte veškeré důkazy!

Máte nějakou zkušenost s nevěrou partnera vaší kamarádky? Mělo by se o těchto věcech mluvit, nebo je raději nechat pod pokličkou? Jak to vidíte vy, to nám pište na info@prozeny.cz. Tři z vás dostanou honorář 500 korun.