Nelíbí se mi, jak partner vychovává dítě z předešlého vztahu

Je to poměrně častý problém. „Přibližně 43 procent manželství se u nás rozvádí a jen málokteré je bezdětné. Je tedy jasné, že děti často vychovává i třetí rodič, a takové vztahy mají více úskalí,“ potvrzuje vztahová koučka Lenka Černá.

Výchova dítěte je velká životní lekce a v případě dítěte nevlastního je o to větší. Pokud vám nevyhovuje styl výchovy, který váš partner a jeho ex praktikují, o neshody nebývá nouze. Protože, ať se vám to líbí, nebo ne, jako nevlastní rodič prostě nemáte stejná „práva“ jako ten biologický. „Pokud v sobě ale nespokojenost dusíte, děláte, že nic, ale následně se to na vaší náladě odráží, vztahu to neprospívá. Druhý extrém je i stavět se do role rodiče stylem ´já to vaše děcko vychovám´,“ varuje životní koučka Lucie Mucalová.

Faktem je, že problémy tohoto typu váš vztah neuvěřitelně prověří. Základem úspěchu je (zas a znova) partnerská komunikace. Musíte o problému mluvit. „Je ale potřeba v tom všem zachovat respekt, laskavost a úctu k tomu druhému,“ radí Mucalová. Základní pravidlo, jak s partnerem mluvit , je – bez obviňování! „Bez výčitek, mluvte raději o sobě, o svých pocitech a potřebách,“ říká Mucalová. Takže žádné „neděláš dobře, když na svou dceru křičíš“, ale spíš „necítím se dobře, když na svou dceru křičíš, nemám křik ráda a jsem pak v úzkých“.

Řeč je samozřejmě o nějakých zásadních věcech, které se vás přímo dotýkají, jako je třeba způsob trávení společného času, plánovaní nebo úklid v domácnosti. Nikoli o „drobnostech“, které chtě nechtě spadají primárně do kompetence vlastních rodičů, což jsou třeba stravovací návyky dítěte nebo jeho prospěch ve škole.

A pokud partner k diskusi není svolný? „Poté máte dvě možnosti. První je trpělivost po nějakou dobu, což znamená, že mu dáte určitý čas, jehož délka záleží na vás,“ nabízí koučka. Toto období by mělo sloužit k tomu, aby váš protějšek došel k určitému uvědomění, pochopil, co vás trápí, a začal se snažit s vámi hledat společné řešení.

„Druhou variantou je přímá konfrontace, která jasně ukáže, jestli má vztah nějakou šanci na přežití. Pokud však přijde v nepravý čas, vztahy utrpí šrámy, které se těžko léčí. Já jsem tedy příznivcem trpělivosti s hranicí, trochu vše pustit a nesnažit se toho druhého hned tlačit k uvědomění,“ říká Černá.

Vždy je nejlepší začít u sebe a tohle není výjimka. Podle Lenky Černé je několik základních kroků, které byste měli dodržet.

Sžít se s novým partnerem je proces sám o sobě, sžít se pak ještě s jeho dítětem je o to těžší. Takže nespěchejte, buďte trpěliví. „Nejde všechno hned. Je dobré si uvědomit, že rodiče jsou po rozvodu traumatizovaní, stejně jako děti. Třetí rodič vidí vše z nadhledu, ale první rodič ani dítě nikoliv. Proto může být jejich chování více emotivní, jsou na sebe často nezdravě navázaní, a když chce třetí rodič okamžité řešení a komunikaci, nesetká se s úspěchem,“ podotýká Černá.

A věřte v intelekt a vnímavost dětí. Pokud u jednoho rodiče fungují nějaká pravidla, klidně u druhého mohou fungovat trochu jiná. Jestli v jedné domácnosti smí ponocovat do půlnoci, u vás klidně může chodit spát mnohem dřív. Je to podobné, jako když jedou děti k babičce. Ta je také rozmazluje a hýčká, ale když se vrátí, plynule se vrátí k vašemu stylu fungování. „Nejlepší je do stylu výchovy bývalého protějšku vašeho partnera nezasahovat, nesoudit, ale naopak – když vy jste s dítětem, nabídnout mu to nejlepší ze svého,“ radí Černá, která je sama v pozici třetího rodiče a má tedy osobní zkušenosti.

Vztahy jsou obecně složité, je potřeba na nich pracovat a starat se o ně. A když ve všem figurují děti, je to o to složitější. Randíte se single tátou: Na co se připravit a na co těšit?