Článek
Ani ti nejlepší studenti nejsou někdy ve formě. Ale jejich snaha to zvládnout, nevzdat se, prostě učinit vše pro to, aby v žákovské nepřibyla nějaká ta „bajle“, je úchvatná. Tohle jsou nejúžasnější hlášky z písemek či ústního zkoušení!
Trocha dějepisu
Orientovat se v historii samozřejmě není lehké. Spousta letopočtů, krkolomných názvů panovnických rodů, války, bitvy, kdo se v tom má vyznat. Ale přece jen, dozvědět se například od žákyně osmé třídy v roce 1995, že v roce 1989 bojoval Václav Havel s Františkem Palackým na barikádách proti Rakušanům, to je už trochu moc.
Hodně pestrou sbírku unikátních hlášek má i učitel Dušan Kříž ze základní školy Štefcova v Hradci Králové, proto není divu, že se s ní chlubí na internetu. Od žáků se dozvěděl mimo jiné následující:
- Záminkou k první světové válce bylo vítězství
- V první světové válce se jako zbraně používaly dělobuchy
- V Bibli je desatero přivázání a skládá se ze starého a nového zákoníku
- Křížové výpravy proběhly ve 23. století
- Konstantin a Metoděj byli zvědové ze Slovenska
- Komunisté bojovali v Rusku proti bolševikům
Na dalších učitelských či studentských stránkách se pak objevují třeba následující úchvatné hlášky:
- Otázka: Kdy vstal Ježíš Kristus z mrtvých? Odpověď: Na Dušičky, ne?
- Otázka: Co je to smilstvo? Odpověď: Svinstvo!
- Otázka: Z jakých dvou částí se skládá Bible? Odpověď: Z desek a papíru
Nervozita a humor
Pravda je taková, že jakékoli ústní zkoušení je velkým náporem na psychiku. A když jde dokonce o maturitu, tak je to nervák, kvůli kterému padají kardinální nesmysly i z jinak inteligentních, vzdělaných a dobrých studentů. Jedna z mých kolegyň (slíbila jsem, že ji nebudu jmenovat, ale říkejme jí třeba Jana N.) dodnes vzpomíná na svůj maturitní trapas. „Po zkoušce z češtiny za mnou přišla profesorka a říkala mi: „No, nebylo to tak špatné, ale proč jste celou dobu mluvila o Ludmile Němcové a Alfonsu Jiráskovi?“ směje se Jana.
A i já mám na svém kontě naprostou kravinu, kterou jsem šokovala svého profesora dějepisu u maturity. Vytáhla jsem si otázku týkající se Jana Husa a z nervozity a touhy mít to za sebou jsem během deseti minut vychrlila vše, co jsem věděla. Posledních pět minut jsem čelila doplňujícím otázkám, které mě vystresovaly ještě víc. Statečně jsem odpovídala, a když jsem byla na pokraji sil, profesor se mě zeptal, jaký je postoj církve k Janu Husovi dnes. Zmátlo mě to, ale on byl dobrák a chtěl mi pomoci. „No, Jan Hus byl prohlášen za…,“ napovídal a mně se okamžitě vybavilo sousloví „prohlášen za svatého“. Už když jsem to vyslovila, věděla jsem, že je to nesmysl a plynule přešla k rozklepanému „ne, ne, ne… za svatého ne. Jen za reformátora.“
I vysokoškolský profesor Ivan Zelinka, který na ostravské univerzitě vyučuje informatiku, má na svém webu zajímavé výplody svých studentů. Nejvíce ho ale pobavila písemka, jejíž pisatel sice neměl nejlepší znalosti, ale zato notnou dávku humoru. Písemku vyšperkoval velmi zdařilými kresbičkami a textem: „Omlouvám se, ale v tuto chvíli jsem nevymyslel nic lepšího, nechci vás tímto nijak znevážit, pouze chci, abyste se alespoň pobavil.“ A to se mu tedy povedlo!
Také máte na svém kontě nějakou podobnou hlášku?