Největší milenecká chyba? Nechat ho, aby vždy zahajoval sex jako první!

Proti mileneckým standardům by se nemělo nic namítat, i když stereotyp obecně se velmi haní. Ovšem i ten k sexu patří, ne že ne. Třeba sexuolog Petr Weiss zastává názor, že každý pár má své navyklé a vyzkoušené dva tři způsoby milování, dvě tři polohy, o kterých ví, že přivedou oba partnery k vyvrcholení. Podle něj jsou „novoty“ v této oblasti spíš na škodu, i když není nápad jako nápad!

„Zavádění sexuálních experimentů na rozdíl od zaběhlých způsobů milování často nevede ani k uspokojení partnerů,“ uvádí Petr Weiss ve své knize Sloupky o sexu. Týká se to však spíš vymýšlení jiných poloh nebo míst. Ještě žádný muž si nikdy nestěžoval na to, že by ho negativně vyvedla z míry aktivita milenky, která sex iniciovala. Ba naopak. Pánové vítají, když to není jenom na nich!

„Nemám rád, když moje žena pokaždé očekává, že já přijdu, já začnu, já ji vyprovokuji k sexu,“ říká šestatřicetiletý Roman s tím, že ho manželka tímto staví do pozice jakéhosi agresora, který musí o pohlavní styk nejdříve požádat, a pak pokorně vyčkává, jestli mu bude vyhověno. „Proč jen já musím neustále riskovat, že mě žena sexuálně odmítne?“ ptá se. Dobrá otázka.

Philadelphská psycholožka Barbara De Angelis říká, že muže odrazují ženy, které nikdy nedají najevo zájem o sex. „Muži si pak připadají jako hlídaní, ovládaní, manipulovaní, což je přesně to, co nemají rádi,“ popisuje ve své knize Tajemství mužů, která by měla každá žena znát, a dodává, že pokud žena nepodněcuje sex stejnou měrou jako partner, bude se muž cítit zodpovědný za její sexuální život. Zní to logicky, jenže některé ženy v tom problém nevidí.

„Scénář, kdy on přijde za ní s hučením v rozkroku, je tu odedávna. A funguje to, tak proč to měnit?“ pokládá otázku čtyřiatřicetiletá Kateřina, která tak nepřímo píchla do vosího hnízda. Proč to vlastně ženy dělají? Proč čekají na muže a neberou svůj sexuální život do svých rukou?

„Ženy nevyzývají muže k sexu ze stejných důvodů, ze kterých předstírají, že ho nemají rády. Myslí si, že budou působit až příliš lačně – jako muži," vysvětluje Barbara De Angelis.

Podle ní, pokud se žena spoléhá pouze na aktivitu svého muže, vypovídá to o nejistotě milenky nebo její touze ovládat svůj protějšek. Ovšem ani jedno nemá v harmonickém a rovnocenném partnerství co dělat.

Proto, aspoň občas, dejte partnerovi najevo, že ho chcete a toužíte po něm. Oblečte si hezké prádlo, pošeptejte mu něco do ucha, nebo se rovnou svlékněte. Že někdy odmítne? Ano, stát se to může. Je to člověk – a ten není stroj.

Ale už jen tím, že projevíte tohle sexy gesto, dáte milenci pocit důležitosti a výjimečnosti. Pocit, který tak potřebuje. A koneckonců, je to vlastně na oplátku, když doteď o sex žádali převážně muži.

A jak to máte vy, umíte si o sex říct, nebo to považujete za „mužskou práci“?