Nejotravnější hlášky puberťáků, ze kterých rodiče šílí! Také je slýcháte?

Říká se, že puberťáci jsou vlastně takoví malí dospělí. Už to nejsou děti, které by potřebovaly vodit za ručičku, ale úplně dospělí také nejsou. Ale moc by chtěli být. A v rozletu jim většinou brání otravní, nemožní a nemoderní rodiče. Leckdy je pak soužití s puberťákem tak trochu boj o přežití. Někdy to máte nahnuté vy, jindy oni. Každopádně, jestli s vámi doma nějaký teenager žije, o tyhle hlášky u vás asi není nouze.

Je jedno, o co jste právě svého puberťáka poprosili, a dokonce je i jedno, zda jste to udělali poprvé, nebo po desáté. Odpověď bude nejspíš vždy stejná: No jo furt!

A tón, kterým byla tahle tři slova pronesena, říká: Pořád po mně něco chceš, otravuješ mě, nemám vůbec čas pro sebe, omezuješ mě, dusím se, už abych měl vlastní byt.

Ano, i prosba o ztlumení televize může vyvolat takové znechucení.

Jestli má váš teenager lepší den, možná předešlou hlášku neuslyšíte. Naopak na svou prosbu dostanete odpověď, která skýtá určitou naději: Udělám to potom!

Většinou sice vůbec netušíte, po čem to má v plánu vaše ratolest udělat, ale i vy toho máte za sebou dost a je to prostě lepší než protočené panenky a znechucený výraz. Samozřejmě víte, že vás odbyl a potom v podstatě znamená nikdy, ale není to okamžité odmítnutí a začátek hádky. A to se počítá.

Kolikrát vám tohle musí váš teenager říkat? Prostě jste staří, nemoderní a mimo. Nerozumíte jemu, jeho generaci, jeho potřebám a názorům, nemáte šanci cokoli z jeho světa pochopit.

Tak už se nesnažte zjistit, co se mu tak děsně líbí na té šílené muzice, která mu vyřvává ve sluchátkách (oceňte, že vůbec má ta sluchátka), proč si udělal do nových džínů schválně díry nebo co znamenají výrazy, které připomínají mix češtiny, angličtiny a svahilštiny.

Tohle jsou univerzální odpovědi na jakékoli otázky položené rodiči. Co bylo ve škole? Co novýho? Co Fanda z fotbalu? Jak ses měl? Nemáš hlad? Nepotřebuješ něco? Nezajdeme do kina?

Souvisí to s bodem tři. Sice možná máte pocit, že byste mohli být v některém směru svému dítěti potřební (mohli byste mu v něčem poradit, pomoct, podělit se o své zkušenosti), ale nečekejte, že to váš teenager ocení.

Přece jste mimo a nemoderní, tak v čem byste mu mohli být užiteční? Samozřejmě to zkoušejte, ať si tak nějak uvědomí, že tu jste (a vzpomene si na to v případě nějakého skutečného problému), ale zvykněte si, že vždycky stejně uslyšíte znuděné „to neřeš, matko“.

Co říká váš puberťák?