Nejlepší kamarádka: Na co ženy „nejku“ doopravdy potřebují?

Chlapi si myslí, že my holky máme nejlepší kamarádku na to, abychom si měly komu postěžovat na manžela, aby bylo s kým hodiny po telefonu klevetit a s kým vyrážet do obchodů. Jsou samozřejmě úplně mimo, ale vysvětlujte to někomu, kdo nemá (většinou) nejlepšího kamaráda, ale jen partu obyčejných kámošů.

Taková nejka, to je životní výhra. Je tou nejlepší z nejlepších. Je to ženská, u které si přejete, aby byla chlap, protože byste se z fleku rozvedly a vzaly si ji.

Správná nejka je krutá! V pravý čas vás dokáže nemilosrdně majznout přes prsty. Když randíte s očividným blbem, který vám ničí život, nebo když se hodláte nasoukat do minišatů, které vám slušely tak před dvaceti lety, ona je ta, co řekne „stop bejby, takhle ne“!

A že moje nejka to fakticky umí! Před několika lety mě flákla přes břicho a pronesla „už máš pěknej teřich, kámo, zhubni“. Jasně, dost mě naštvala, chvíli jsem přemýšlela o tom, že na pozici nejky končí, ale pak jsem radši přestala žrát.

Nejka je vlastně úplně jiná než vy. Teda na pár věcech (například láska k botám na podpatku, stejné oblíbené filmy, podobný humor) byste se shodnout měly, protože o čem byste pak klevetily nad sklenkou vína, že jo.

Ta moje je třeba úplně rozdílná, fakt, jsme jak oheň a voda. Ona cvičí a jí zdravě, já jsem v tomhle totální flink a i u psaní tohohle článku se láduju sušenkama, ona nemá a nechce děti, já bych jich měla třeba deset (kdyby v noci spaly, nestály tolik peněz a porod tolik nebolel), ona žije v centru, já na vesnici, a tak bych mohla pokračovat.

Jenže díky tomu se vzájemně učíme respektu, jakkoli nám naše počínání navzájem připadá podivné, z lásky a z „nejkovství“ se respektujeme. A tak se vlastně dostáváme za svůj práh, nakukujeme do jiného života, a o to jsme pak bohatší.

Vzpomínáte na to, jak byl na vás partner v počátcích vztahu milý, jak vás zahrnoval pozornostmi, několikrát denně vám volal a podobně? S nejkou je to tak pořád! Nejlepší kamarádka vám volá nebo píše každý den (z toho nejspíš vznikly ty pomluvy o klevetění po telefonu), vy zase voláte jí (a nebojíte se, že o vás před kamarády u piva bude říkat, že jste stíhačka).

Když si jde nejka koupit něco na sebe, vsaďte se, že v obchodě objeví i něco, co zaručeně sekne vám. Uznejte, že kdyby vás k tomu ještě šimralo v žaludku, když ji spatříte, byla by to opravdická láska!

Rodiče, manžel, sourozenci. Těm většina lidi bezmezně věří, ale to je rodina, kde jinde by si lidé měli důvěřovat? Ale co někdo úplně mimo, kolika takovým lidem fakticky věříte a kolik takových lidí vkládá důvěru ve vás? Nejky to tak mají!

A to je obrovská výzva, motivace k tomu chovat se fér, nezklamat ji, zasloužit si to. Mně to vlastně došlo až nedávno, když mi jen tak mimochodem sdělila, že mě uvedla na jakémsi svém pojištění jako osobu nejbližší, a že kdyby se s ní něco stalo, měli by mě kontaktovat a ty našetřené peníze jsou moje.

Doprovodila to vtipnou historkou o tom, jak si v dané pojišťovně mysleli, že je lesba, když tam vyplňovala moje jméno. Takže jsem se smála, všechno jí odkývala a celé mi to došlo asi až po hodině. Projevila mi důvěru, fakt velkou. A tak v prvé řadě doufám, že ty peníze ke mně nikdy nedoputují, a v druhé řadě, že ji nezklamu. Protože, sakra, komu bych si pak stěžovala na manžela?! :-)

Tak co, taky máte svoji nejku?