Článek
Každý rozchod bolí a skoro každý se snaží smutek zahnat, nebo alespoň zmírnit, s pomocí těch, které má rád. U lidí, kteří ho obejmou, dodají mu pocit, že není na problémy sám, že všechno bude zase dobré. Funguje to, pokud tedy reakce blízkých nepatří do kolonky toho nejhoršího, co můžete někomu po rozchodu říct.
1. Já jsem to vždycky věděl(a)
Hned mi bylo jasné, že je to lump. Nikdy jsem nevěřila, že vám to vyjde. Bylo jasné, že to takhle dopadne. Tyhle a podobné věty sice lidé říkají v dobrém úmyslu, chtějí vás ubezpečit, že jde jen o logické vyústění situace, že byste vlastně měli být rádi, že je to za vámi, ale efekt je opačný.
Rozchodem zlomený člověk slyší, že on je ten jediný hlupák, kterému to nedošlo. Jediný, kdo vztahu věřil, kdo v něj doufal, kdo ze sebe nechal dělat pitomce. A cítit se osaměle, a ještě k tomu hloupě, to není to, co v danou chvíli potřebuje. Stačí ho vyslechnout a obejmout. Klidně beze slov.
2. Vážně si myslíš, že najdeš lepší/ho?
Rozchod není většinou příjemný ani pro toho, kdo ho iniciuje, ani pro toho, kdo se s ním musí vyrovnat. Pokud je váš přítel ten, kdo kopačky dal, měl k tomu určitě nějaký důvod. Slova – vážně si myslíš, že najdeš někoho lepšího – mu rozhodně neprospějí.
Navíc většina lidí se s někým nerozchází s vidinou toho, že si hned najde někoho lepšího, mnoho lidí nemá na nový vztah dlouho ani pomyšlení. Jen chtějí ukončit trápení a zbavit se toho, co je ve vztahu s daným člověkem zraňuje. Chtějí mít klid a potřebují pochopení, ne zpochybňování vlastního úsudku. Respektujte je, tím jim nejvíc pomůžete.
3. Nejsi nejmladší
Tomuhle většinou čelí ženy, i když jim to třeba nikdo neřekne na plnou pusu. Jsou to všechny ty drobné narážky na věk, na to, že většina žen v jejich věku je už vdaná, že tikot biologických hodin se blíží, že by mohlo být jednou pozdě.
Nejčastěji to říkají rodiče a prarodiče, a i když to není výtka, ale spíš vyjádřená obava, bolí to. Jakýkoli rozchod je velký nápor na psychiku a na sebevědomí a tyhle narážky k sebelásce moc nenabádají. Pokud si tohle myslíte, raději mlčte a nechte si své úvahy pro sebe. Tím nikomu nepomůžete.
4. Nechceš mu/jí to odpustit?
Možná vám nepřipadá důvod rozchodu vaší kamarádky dost vážný, ale jí ano. Každý máme nějaké představy o tom, jak by měl náš vztah vypadat. Jsou věci, kde jsme schopni kompromisů a ústupků, a věci, kde jich schopni nejsme. A radou, že bude nejlepší, když dotyčnému odpustí, nabádáte člověka k tomu, aby odpouštěl či přehlížel něco, co je mu proti srsti a jednou ho to stejně dožene. Opět je lepší nic neříkat, nehodnotit, jen respektovat rozhodnutí druhého.
5. A myslel/a jsi na děti?
Tohle je asi jedna z nejhorších věcí, které můžete v takovou chvíli slyšet. Jak byste mohli nemyslet na děti? Kteří rodiče na ně při tak závažném rozhodování nemyslí? Kdyby to tak nebylo, nezůstávalo by tolik lidí v nešťastných a nefunkčních manželstvích, která udržují právě jen kvůli dětem. Je to jedna z největších obav, které ženy i muži mívají. Takže otevírat tohle téma, je jako sypat sůl do otevřených ran. Tohle nikdy neříkejte, maximálně nabízejte praktickou pomoc (pohlídám ti děti, aby sis mohl/a odpočinout, pojeď s dětmi k nám na chalupu, přijdete na jiné myšlenky).
I rozchod vás může posílit, přinést vám do života něco dobrého. Tohle jsou věci, které se můžete naučit z neúspěšného vztahu.