Co (ne)dělat po rozchodu? Škemrání, doufání i rychlá nová láska vás spíš zničí

Zlomené srdce bolí. Obzvlášť když jste spolu byli dlouho, a zatímco vy jste plánovaly společnou budoucnost, on už měl zaječí úmysly. V tomhle těžkém období je dovoleno skoro vše: pláč, smutek, návaly vzteku, pocity zrady a křivdy, potřeba se vypovídat, vybrečet se někomu na rameni… Emoce musejí ven. Ale pozor, lidé někdy po rozchodu dělají věci, jimiž svoje utrpení ještě víc prohlubují. Čím si jenom škodíte, a zhoršujete tak svoji těžkou situaci? Tohle nedělejte!

Stále vás to k němu táhne, to je jasné. Ale věřte, že nejlepší je (alespoň na čas, než to přebolí) kontakt nevyhledávat. Žádné esemesky, žádné každodenní projíždění jeho profilu, žádné telefonáty ani uměle vytvořené důvody, abyste se „museli“ potkat. Tady opravdu platí: sejde z očí, sejde z mysli. Čím méně na něj budete myslet, mluvit s ním, vídat ho, tím rychleji vás rozchod přestane trápit. Jste-li v neustálém kontaktu, jen si tím do ran přisypáváte sůl. Je to stejné, jako byste držely přísnou dietu a každý den se zašly podívat do cukrárny.

Je jasné, že pokud spolu máte děti nebo jiné závazky, v kontaktu být musíte. Ale i ten omezte na nutné minimum, a když už se uvidíte nebo spolu budete mluvit, řešte jen to, co opravdu musíte.

Je těžké nesnít o tom, že se vrátí. Že mu dojde, o co přišel, že pochopí, že udělal chybu… Zkuste to! Nepředstavujte si, jak se vám vrhá do náručí a sype si popel na hlavu, a nefantazírujte, jak krásně spolu budete po téhle „malé přestávce“ žít. Jen se tím okrádáte o čas. Místo abyste žily reálný život, sníte o něčem, co se nejspíš nikdy nestane. Jděte vstříc skutečné budoucnosti, nikoli té ve vaší fantazii.

A navíc: takové doufání vede někdy i ke škemrání. Prosit muže, aby se vrátil, slibovat, že to a to změníte, nabízet cokoli, jen aby byl s vámi, nikam nevede. Jen tím přicházíte o důstojnost. I kdyby se k vám vrátil, nebude to z lásky, ale že jste ho uprosila. Možná bude cítit lítost, třeba bude chtít všechno, co jste mu naslibovaly, ale láska ani úcta za návratem nebudou. A vztah bez lásky nemůže dlouhodobě dobře fungovat.

Hodně žen se po rozchodu vrhne do náruče prvního muže, který je k mání. Na chvíli to může zafungovat – jeho zájem vám zvedne pošramocené sebevědomí, nový a vzrušující sex pomůže zapomenout na bolest, možná budete cítit i satisfakci. Jenže všechno je to jen krátkodobá pomoc. Jako když vás bolí zub a místo k zubaři si zajdete do lékárny pro prášek proti bolesti. Je jen otázka času, kdy se trápení ozve znova.

Až tohle „milostné analgetikum“ přestane účinkovat, velmi snadno se můžete ocitnout v ještě větším průšvihu než předtím. Rychlý výběr nového partnera totiž nebývá moc dobrý. Berete spíš, co je, než co opravdu potřebujete. A rozčarování z dalšího vztahu, který nevyšel, vaše soužení jen prohloubí.

Je jasné, že se trápíte a na nic nemáte náladu, ale zavřít se doma, večer brečet do polštáře, být stále jen samy – to je cesta do psychiatrické léčebny, ne ke spokojenému životu. Neodmítejte pozvání na večírky či sešlosti, naopak vyrážejte do společnosti, jak jen to jde. Zkuste si najít nové koníčky, pusťte se do věcí, které jste vždycky chtěly dělat, ale nedošlo na ně.

Za prvé vás to zabaví a nebude čas na chmurné myšlenky. Za druhé potkáte nové lidi a kdoví, třeba mezi nimi bude ten pravý. Zavřené doma na lásku narazíte jen těžko.

Jak zvládnout rozchod a nezhroutit se: Dejte si čas na všechny fáze a nechtějte po sobě odpuštění