Nejen Freddie stojí za to aneb Nejlepší životopisné filmy

Natočit životopisný snímek chce notnou dávku kuráže. Tím spíš, když si ukousnete pořádné sousto a pustíte se do vyprávění o světoznámé kapele anebo třeba britském panovníkovi. Ve filmotéce ovšem najdete i kousky, jejichž titulky sice obsahují upozornění „based on true story“ (podle skutečných událostí), ale mnohdy byste to do nich ani neřekli. Vybrali jsme pro vás šest rozmanitých žánrových snímků natočených podle skutečných událostí, které by vám neměly uniknout. Všechny snímky (kromě toho nejnovějšího) jsou navíc oceněny alespoň jedním Oscarem.

Režie: Bryan Singer (53)

Zatím posledním (a podle recenzí velice vydařeným) životopisným dílem je „Bohemian Rhapsody“. Fanoušci skupiny Queen přesně vědí, o čem je řeč. Název je totiž odvozen od snad nejznámější písně legendární kapely. Snímek vás seznámí nejen s roky její asi největší slávy, ale zejména s životem extravagantního frontmana Freddieho Mercuryho (1946–1991) – a tenhle příběh je velice nosný sám o sobě. Navíc herec Rami Malek (37), kterého nejprve museli schválit zbylí členové kapely, se do své postavy tak vtělil, že byste jej od originálu nerozeznali.

Z filmu ale rozhodně nečerpejte fakta jako z ověřeného zdroje – tvůrci totiž pracovali s dějovou linkou tak, aby byl výsledek co nejdramatičtější. Freddie Mercury se kupříkladu o své nemoci AIDS dozvěděl až v roce 1987, jak uvedl jeho tehdejší partner Jim Hutton (†61) – tedy dva roky po fenomenálním vystoupení na koncertu Live Aid. Podle snímku však už tady věděl, že je nemocný. A takových nepřesností je víc. Pokud ale film nebudete brát jako školní referát, bude se vám líbit.

Jestli máte rádi hudební životopisná díla, nenechte si ujít ani „Walk the Line“ (2005) režiséra Jamese Mangolda (54) o country zpěvákovi Johnnym Cashovi (1932–2003), kterého ztvárnil Joaquin Phoenix (44).

Režie: Tom Hooper (46)

Těžko si představit, co musel na konci dvacátých let minulého století zažívat člověk, který měl pocit, že se octl v těle někoho jiného a místo muže se měl narodit jako žena. Stalo se to dánskému malíři Einaru Wegenerovi, později Lili Elbe (1882–1931). Postavu ztvárnil Eddie Redmayne (36).

Až jako dospělý na sobě začal vnímat stále více ženské rysy a nedokázal se ubránit postupné přeměně. A jako jeden z prvních mužů na světě podstoupil i náročné přeoperování na ženu. Neuvěřitelný je vztah s manželkou Gerdou. Vše s ním prožívala a snášela jeho emocionální výbuchy a proměny, které často sklouzávaly do naprostého zoufalství a nevyhnutelně spěly k tragédii. I v tomto případě je příběh poupraven pro diváka.

Dalším filmem s podobnou tematikou, který určitě stojí za zhlédnutí, je „Milk“ (2008), který natočil Gus Van Sant (66). Je to příběh aktivisty a gaye Harveyho Milka (1930–1978), který bojoval za práva homosexuálů a zaplatil za to životem. Zahrál si ho Sean Penn (58).

Režie: Patty Jenkins (47)

S životopisným filmem o vražedkyni Aileen Wuornos (1956–2002) se pojí jedna z nejpovedenějších proměn hlavní představitelky v dějinách filmu. Roli ztvárnila Charlize Theron (43) – a poznal by ji opravdu jen málokdo.

V životě Aileen Wuornos bylo od samého začátku všechno špatně, od neúplné rodiny přes ztrátu panenství v deseti letech až po znásilnění a otěhotnění ve čtrnácti. To všechno se na ní podepsalo. V dospělosti se živila prostitucí, ale muže z duše nenáviděla. Zato milovala svoji partnerku Selby Wall (Christina Ricci, 38), s níž se protloukaly, jak se dalo. Jednou v sebeobraně zastřelila zákazníka a pak to šlo ráz na ráz – během roku zabila několik dalších mužů. Byl to pro ni mnohem přijatelnější způsob, jak z nich dostat peníze. Nakonec byla odsouzena k trestu smrti.

Zajímají vás díla s podobnou tematikou? Podívejte se na snímek „Já, Olga Hepnarová“ (2016) režisérů Tomáše Weinreba (36) a Petra Kazdy (40) – je to skvělý psychologický rozbor naší nejznámější vražedkyně.

Režie: Sydney Pollack (†73)

Věděli jste, že i „Vzpomínky na Afriku“, kde hraje Meryl Streep (69) a Robert Redford (82), jsou natočeny podle reálné předlohy? Dánská umělkyně Karen Blixen (1885–1962) skutečně žila a byla to žena pevné vůle, která se dovedla porvat se všemi překážkami.

Když ji opustil manžel, musela se postarat o kávovou plantáž v Keni, o jejíž existenci neměla tušení. Učila se cestou pokus–omyl a pomalu si získávala respekt. Do toho jí do života vstoupil nový muž – jenže Denys Finch Hatton (1887–1931) byl dobrodruh a nikdy nevydržel dlouho na jednom místě. Bohužel africký příběh reálné Karen Blixen nekončí příliš pozitivně. V roce 1931 se bez peněz a rozvedená vrátila do Dánska, odkud pochází. Začala se živit jako spisovatelka a do románového příběhu zpracovala i své zkušenosti z Keni.

Skutečný příběh ženy, která překonává velké překážky, je zachycen i ve filmu „Divočina“ (2014) režiséra Jeana-Marca Valléea (55): Cheryl Strayed (*1968), v podání Reese Witherspoon (42), se rozhodne zdolat 1770 kilometrů dlouhou pouť, aby si dokázala, že za něco stojí.

Režie: Tom Hooper

Královnu Alžbětu II. (92) zná dnes snad každý, ale její otec už tolik slavný není. Než se stal králem Jiřím VI. (1895–1952), byl znám jako princ Albert, mladší bratr krále Eduarda VIII. (†77). A měl hodně nepříjemný problém – koktal. Ačkoliv se s tím celý život snažil bojovat, moc mu to nešlo. Byl dost tvrdohlavý a hrdý a zdálo se, že mu není pomoci.

Pak ale narazil na australského logopeda Lionela Logua (1880–1953), který se princem nenechal rozhodit a použil dost svérázné metody, aby jeho potíže zmírnil. Moc dobře věděl, že problém koktavosti je skryt hluboko v duši, a tak se rozhodl do té princovy vstoupit. To vše se dělo v době, kdy nad Británií visel strach z druhé světové války a zároveň se Albertův bratr Eduard VIII. chystal abdikovat.

Baví vás osudy královské rodiny? Podívejte se na film „Královna“ (2006) režiséra Stephena Frearse (77), který mapuje týden v životě Alžběty II., poté co zemřela princezna Diana. Jak málo stačilo k tomu, aby její oblíbenost klesla téměř až na dno!

Režie: Julie Taymor (65)

Schválně, jestli se vám vybaví i něco jiného než jen husté srostlé obočí. Většině lidí asi moc ne, přitom život mexické malířky Fridy Kahlo (1907–1954) je nesmírně zajímavý. Jako vhled do něj poslouží i životopisný film, v němž hlavní hrdinku přesvědčivě ztvárnila Salma Hayek (52). Frida překonala dětskou obrnu, při havárii autobusu byla tak těžce zraněna, že ji bolesti provázely až do konce života. A právě tyhle bolesti, jak na těle, tak na duši, se snažila léčit náplastmi v podobě milostných avantýr, ať už to bylo s o dvacet let starším malířem Diegem Riverou (1886–1957), kterého si vzala, s marxistickým revolucionářem Lvem Trockým (1879–1940), nebo s nejednou ženou. Přes všechny večírky a milostná vzplanutí její život nebyl nikterak šťastný.

Nelehký osud měla i zpěvačka Édith Piaf (1915–1963). Vyrůstala na ulici a díky svému brilantnímu hlasu se zapsala jednou provždy do dějin umění. Film, který nese zpěvaččino jméno a hlavní postavu ztvárnila Marion Cotillard (43), režíroval Olivier Dahan (52).

Jaký je váš oblíbený životopisný film?