Do školky ne, maminko aneb Výmluvy těch nejmenších

Je jim tam fajn, mají tam spoustu kamarádů, bezvadný program, ale chodit do školky je přece jen povinnost. A do povinností se občas člověku nechce, malé děti samozřejmě nejsou výjimka. Snad každá maminka občas slyšela nějakou tu výmluvu, možná dokonce některou z následujících, s nimiž se pochlubily naše čtenářky.

Tohle je silný kalibr, protože zvládnout kombinaci vyznání lásky, smutných pohledů a slziček je těžké. „Maminko, budu plakat, dokud si pro mě nepřijdeš.“ Tohle řekla čtyřletá Sofinka své mamince, když ji vedla minulý týden do školky. „A vážně plakala. Celou cestu do školky, v šatně, když jsem ji dávala paní učitelce. Pořád brečela. Paní učitelka se jen usmívala, nic neříkala, jen že mám být v klidu,“ vzpomíná Sofinčina maminka, která měla tehdy sto chutí holčičku vzít a jít s ní domů.

Vážně to měla v plánu, jen šla ještě zařídit něco k hospodářce. „Když jsem se od ní vracela, chtěla jsem se podívat, jak je na tom Sofinka. Paní učitelka mi otevřela dveře a beze slova ukázala doprostřed třídy. Tam stála Sofinka s roztaženýma ručičkama, smála se od ucha k uchu a křičela ‚miluju to tady‘,“ vzpomíná maminka.

Mezi podobné citové hrátky pak samozřejmě patří i tyhle typické věty, které rodiče často slýchají:

Některé děti ale zkoušejí jinou strategii. Školku líčí jako místo, kde doopravdy trpí, je jim ubližováno, skoro jakoby je tam někdo týral. Malý Jenda takhle mamince několik dní po sobě tvrdil, že má hrozný hlad a že by ho měla nechávat doma, protože jen tam se může normálně najíst. „Ve školce nám dávají ke svačině jen suchý chlebík, přísahám. A na obídku si nesmíme přidávat,“ tvrdil mamince.

Té to bylo samozřejmě divné. Asi po týdnu jí to nedalo a paní učitelky se zeptala. „Dozvěděla jsem se, že zrovna Jenda je ten, kdo si chodí na obědě několikrát přidávat. Naposled dokonce vyhrál soutěž o největšího jedlíka, když snědl svíčkovou a šest knedlíky,“ popisuje Jendova maminka s tím, že i s tím suchým chlebem to samozřejmě bylo jinak. Jenda vždycky snědl chleba s pomazánkou či šunkou, ale pak se dojedl ještě několika suchými chleby.

Tohle jsou další podobné stesky dětí, které ve školce „děsivě trpí“:

Větší školkáčci na to jdou někdy opravdu chytře. A moc dobře vědí, že když to zkusí zaonačit na zdraví, mají šanci vyhrát. Obzvlášť v dnešní době korony. „Naše předškolačka Anežka nám líčila, jak paní učitelka děsně kašlala, a že má určitě koronu. Dokonce to i předváděla,“ říká Anežčina maminka s tím, že holčička nechtěla jít do školky, aby tu koronu od paní učitelky nechytla.

Víte, jak se projevuje koronavirus u dětí? 

Nakonec se ale velmi rychle ukázalo, že je všechno jinak. „V šatně jsme potkali Anežčina kamaráda, který se smíchem líčil, jak se paní učitelka den předtím málem zadusila, protože jí u oběda zaskočilo,“ dodává maminka.

Možná jste od svých dětí slyšeli podobné hlášky:

Ať už vám děti o školce říkají cokoliv, mějte na paměti, že dětská fantazie je bezbřehá. Pokud máte pochybnosti, samozřejmě se ptejte a pátrejte, jinak ale platí jednoduché pořekadlo, které s oblibou používají i samotné paní učitelky: „Nevěřte dětem vše, co vám o nás povídají. My jim také nevěříme vše, co nám povídají o vás.“

S dětmi je to občas velká legrace. Znáte tyhle vtípky o dětech? Tohle zažívají rodiče každý den!