Trapasy v restauraci: Víte, kdo má krájet teplou šunku nebo první vcházet do dveří?

Doba se mění. Jen vzpomeňte na filmy s Oldřichem Novým – co bylo před sedmdesáti lety nepřípustné, to je dnes rutina… Přesto je etiketa jednou z oblastí, která připouští vývoj jen velmi pomalu. Navíc to základní, tedy ohleduplné, v případě mužů gentlemanské chování, zůstává.

Rčení, že přesnost je vlastností králů, může znít trochu archaicky, ale pořád má smysl – minimálně když jdete na pracovní schůzku. Jste-li jejím iniciátorem, měli byste být na místě o chvíli dříve. A hned u dveří můžete předvést dobré vychování: při vstupu do restaurace klasické pravidlo, že dáma má přednost, neplatí. První vchází vždy muž – uvnitř může být plno a ženě nemusí být příjemné vpadnout přímo do „jámy lvové“. V luxusních podnicích směřujte k šatně, kde se slova chopí muž, pomůže své společnici z kabátu a zajistí jeho uložení. Jdou-li jen pánové nebo dámy, první vchází ten/ta, kdo má nižší pracovní postavení.

V mnoha i docela normálních podnicích vás u vchodu čeká personál, který vás uvede ke stolu. Jen buran se hrne k vyhlídnutému stolečku se zvoláním: Mámo, tady máš aspoň blízko na záchod… Gentleman pomůže ženě s usazením na židli (někdy se toho ujme číšník).

V moderních restauracích často narazíte na degustační menu, které by se dalo charakterizovat jako ochutnávka toho nejlepšího. Jde o sestavu tří, čtyř až šesti zhruba polovičních či úplně malých chodů, které se servírují po sobě. V nabídce je jen toto menu a vy si ho celé objednáte hned na začátku – obvykle máte možnost vybírat ze dvou či tří variant každého chodu včetně dezertu.

V lepších podnicích à la carte (hosté si vybírají z jídelního lístku) se můžete setkat s pojmem signature dish /signečr dyš/. Jde o vyhlášený, typický recept šéfkuchaře (signature = podpis) neboli trhák, za kterým si restaurace opravdu stojí. Jestli ho v lístku nenacházíte, nebojte se zeptat obsluhy na aktuální nabídku dne nebo si nechte něco doporučit.

Co se týče samotného objednávání, kdysi platívalo, že vše zajišťuje muž. Dnes si dáma objedná sama, dokonce by jí partner mohl dát přednost. Jde-li o větší skupinu, vždy začíná nejstarší nebo nejvýše postavený (v případě pracovního oběda).

Je doba plesů, a tedy i švédských stolů. Nemá cenu rozebírat neurvalé chování některých hostů (většinou jim není pomoci), jen připomeňme, že podává-li se teplé jídlo, obvykle se tak děje prostřednictvím obsluhy. Je proto celkem nevhodné sápat se po noži s komentářem, že si tu šunku přece umíte uříznout sami.

Při hotelové snídani nebuďte líní dojít si ke švédskému stolu několikrát. Nebude to bráno jako „nenažranost“. Tou se naopak myslí tři medové palačinky přehozené přes volské oko s párkem, završené kusem plísňového sýru a dvěma rohlíky. Když už jsme u pečiva – při snídani si rohlík můžete namazat rozkrojený, ale na slavnostní večeři si pečivo k předkrmu vždy odlamujte po jednotlivých soustech a vkládejte přímo do úst.

Školení, jak se drží příbor, by mělo mít za sebou každé pětileté dítě, ale i tady platí staré známé „jiný kraj, jiný mrav“. Američan si většinou vystačí jen s vidličkou, a když už použije nůž, pak ho drží v levé ruce. Můžete se s tím setkat i v Rusku. V asijských restauracích jsou běžně k dispozici hůlky, ale jestli se na ně necítíte, vyžádejte si příbor. Rozhodně se tím neshodíte.

Oblíbené japonské sushi můžete klidně jíst rukou. Před jídlem jste se totiž utřeli do nabídnutého vlhkého ručníčku. Ostatně prsty načichlé třeba nevyloupanými krevetami nebo mušlemi je dobré si umýt v misce s vodou a plátkem citronu. V lepším podniku vám ji přinesou automaticky nebo o ni požádejte obsluhu.

I když se sebevíce snažíte, může se stát, že vám něco vyklouzne z talíře (pamatujete na Juliu Roberts a šneky ve filmu „Pretty Woman“?). Nekvílejte u toho ani nepropadejte záchvatům smíchu! Neposedné jídlo tiše zabalte do ubrousku a až bude číšník odnášet prázdné nádobí, nenápadně mu skryté „nadělení“ přiložte na talíř. Knedlík koulený po stole nikdy nevracejte na talíř! S příborem, který spadl na zem, by to mělo být podobné – požádejte o nový.

À propos ubrousek… Papírový je obvykle ve stojánku, ovšem ten látkový si dáte na klín (určitě ne za límec!) a nelekněte se, když vám s tím bude chtít pomoct číšník. Při jídle si do ubrousku vždy otřete ústa, když se chystáte napít. Nechcete-li se stát středem nežádoucí pozornosti, určitě do něj nesmrkejte, neotírejte jím čelo ani příbory a talíře! Látkový ubrousek na rozdíl od papírového neodkládejte po jídle do talíře, ale lehce složte vedle něj.

K závěru patří vyrovnání účtu. Nebudeme se pouštět na tenký led určováním, kdo za koho má platit. Záleží na konkrétní situaci a už dávno neplatí, že peněženku vždy otevírá muž. Je dobré se předem domluvit. Co se týče účtu, určitě nezapomeňte na spropitné, tedy pokud jste byli spokojeni. Pravidlo deseti procent z celkové částky se v našich končinách moc nedodržuje, ale zaokrouhlit účet blížící se tisícovce o dvacku nahoru je bráno jako projev držgrešle a není úměrný námaze. V případě placení kartou buď vložíte do složky hotovost, nebo vám terminál nabídne možnost něco přidat jako dýško.

Až se budete příště chystat na večeři při svíčkách nebo pracovní oběd, vzpomeňte na pár rad, ale nebuďte upjatí ani nervózní. Nenucené chování je vždy zárukou dobrého zážitku pro vás i okolí.

Stal se vám někdy trapas v restauraci? A jak jste ho řešili?