Článek
Rozbité splachování, pomočené prkénko, absence toaletního papíru či mýdla – to jsou nejčastější nešvary veřejných záchodů, které z nich dělají semeniště bakterií a virů. Na vině jsou jak provozovatelé, tak někteří neukáznění návštěvníci. Použití tedy nebývá nejpříjemnější, a proto se tam lidé uchylují jen v nejvyšší nouzi – jenže v té se čas od času ocitne každý. Jak moc veřejné toalety ohrožují vaše zdraví?
Chleba s máslem a žloutenkou
Největší nebezpečí představuje možnost nákazy hepatitidou typu A. „Žloutenka postihuje miliony nových pacientů ročně a celosvětově je osmým největším zabijákem. Zvláštní na žloutence je přitom to, že pacienti mnohdy nedokážou zpětně identifikovat, kdy a kde se mohli nakazit,“ varuje Marie Plisková, vrchní sestra infekčního oddělení Nemocnice Prostějov.
Žloutenka se přenáší zejména fekálně-orální cestou – stačí tedy sáhnout na kliku či splachovadlo po nakaženém, odbýt mytí rukou a potom se nasvačit. Virus tím spolu se svačinou jednoduše dopravíte do těla. „Tato infekce je velmi závažná a může mít trvalé následky v podobě poškození jater. Léčba trvá tři měsíce a dietu je nutné dodržovat minimálně rok,“ říká praktický lékař Jan Tišer z M-Gate kliniky. Zrádné je, že příznaky hepatitidy typu A jsou v první fázi onemocnění podobné chřipce: jde zejména o nevolnost, únavu, teplotu a bolesti břicha. Někdy je infekce dokonce úplně bez příznaků, a přenašeč tak virem ohrožuje další osoby.
Mytí rukou cestou ze záchodu a znovu před jídlem je naprostý základ, který vás ochrání před množstvím nepříjemnostíFoto: Alexander Raths, Shutterstock.com
Kapavku nečekejte, rotaviry ano
Širší kategorii možných nákaz představují rotavirové infekce, k nimž jsou zvlášť náchylné menší děti. Nejsou sice tak závažné jako žloutenka, ale vyznačují se vysokou nakažlivostí. „Mechanismus přenosu je stejný jako u hepatitidy A. Tyto infekce mají bouřlivý průběh – zvracení, průjmy, bolesti kloubů, svalů i teploty, ale trvají jen krátkou dobu. Obvykle odezní do tří dnů a uzdravení je rychlé a kompletní,“ uvádí Jan Tišer.
Na záchodovém prkénku se dále mohou vyskytovat různé druhy streptokoků či bakterie E. coli, ale výzkumy ukazují, že volant či displej mobilního telefonu je v tomto ohledu ještě mnohem nebezpečnější. Nepoškozená kůže navíc funguje jako velmi účinná bariéra.
Čeho se naopak nemusíte obávat téměř vůbec, jsou pohlavní choroby. Důvodem je například i to, že jejich původci jen obtížně přežívají mimo lidské tělo. „Pohlavní choroby lze na toaletě chytit spíše jen teoreticky a člověk by se při jejím použití musel chovat hodně nestandardně, “ podotýká Jan Tišer.
Noste si vlastní pomůcky
Ačkoli se mnohdy zdá, že je téměř nemožné si z veřejných záchodů neodnést pěknou armádu bakterií a virů, možné to je. Na vystlání prkénka toaletním papírem ovšem zapomeňte. Zatímco po prkénku bakterie kloužou, v záhybech papíru se snadněji udrží. Ani toaletní papír totiž není zárukou hygieny, při splachování se kapičky z mísy rozstříknou po okolí a ulpívají právě na něm. Proto je vhodné nosit s sebou vlastní, popřípadě využít papírové kapesníčky.
Je-li to možné, na prkénko raději vůbec nesedejte nebo ho alespoň otřete vlhčenými ubrousky či antibakteriálním gelem. Ten se hodí mít stále při ruce také proto, že na toaletách často chybí mýdlo. Důkladně umyté ruce po použití WC jsou základ. „Antibakteriální gely jsou vysoce účinné v případě ničení choroboplodných zárodků,“ dodává lékař. Sehnat se dají také papírová sedátka na WC, která můžete mít v kabelce jako součást hygienické taštičky. Kabelku ani jiné zavazadlo při vykonávání potřeby nikdy neodkládejte na zem, ale použijte háčky, které bývají připevněné na dveřích.
Jaký je váš nejotřesnější zážitek z veřejných toalet?
