Nebaví mě sex. No a co?

Sama o sobě si dovoluji říci, že jsem vcelku normální mladá žena. Je mi šestadvacet let, žiji v Praze a pracuji jako mzdová účetní. Mám spousty nejrůznějších zájmů, od tančení salsy až po hraní kulečníku a vysedávání po hospůdkách s přáteli. Mám již skoro dva roky trvající vážný vztah a se svým partnerem Petrem přes rok bydlíme ve společné domácnosti. Vše se zdá být na první pohled idylické. Až na jednu věc: můj drahý je totiž velmi náruživý v sexu. Nejraději by se miloval každý večer. Většina žen si asi řekne, že tak je to správné a že mohu být ráda za to, že je mi věrný. To pochopitelně jsem. Jenže, abych řekla pravdu, mě sex nebaví. A dokonce ani nikdy nebavil. Petr není můj první sexuální partner, takže bych těžko mohla tvrdit, že je chyba v něm.

Kamarádka namítala, zda to není tím, že jsem třeba ještě nikdy nedosáhla orgasmu. To je ale omyl! Orgasmus mívám vcelku pravidelně při každém milování, ale nijak více mě nenaplňuje. Je to krásný pocit, to ano, ale trvá jen malý okamžik. A pro mě sex zkrátka není nijak úžasnou nebo magickou činností. Beru to tak, že je to věc, kterou si Petr žádá a která k soužití dvou lidí patří. Ale raději bych se třeba podívala na nějaký pěkný film nebo vyrazila na společný výlet na kolech. I posezení s Petrem u skleničky vína na balkoně mě vzrušuje mnohem více než milostné hrátky v posteli. „To není možné, abys byla tak frigidní! To jsi asi první, kdo má takové názory," řekla mi nedávno má výborná kamarádka. A mně nezbývá než souhlasit. Ano, jsem frigidní. Ale copak je na tom něco tak špatného?

Kamarádka mi radí, ať si zajdu za nějakým sexuologem anebo ať vyzkouším afrodiziaka. Zkoušet nějaká povzbuzovadla se mi ale zase nechce bez vědomí partnera. A říkat mu o podobných věcech se stydím. Nepřijde mi to přirozené. Obecně se po sexu nerada bavím. Muže pochválím, pohladím, přitulím se k němu, ale tím to pro mě končí. On je spokojený, že si milování náležitě užil, a já jsem zase ráda, že to máme za sebou. Není mi to nepříjemné, ale raději si povídám nebo se jen tulím. Nevylučuji, že třeba časem se můj postoj k milování změní, ale zatím se nic zásadního neděje. Dokonce si dovoluji tvrdit, že nepotřebuji rady ani léky. Spíše by mě zajímal názor ostatních čtenářek, pokud některá zažila nebo zažívá podobný vztah k sexu jako já. Změní se to někdy?

Tak uzavírá šestadvacetiletá Nikola své stručné vyprávění. Sexuolog Pavel Tomáš má na sexuální život Nikoly podobný názor jako ona sama. „Podle všeho se její chuť k sexu dostaví až o několik let později. Je obecně známo, že ženy si nejvíce dokáží užít sex až po třicítce. Návštěvu odborníka ale zvážit může, stejně tak jako nákup některých povzbuzujících prostředků. Ať už se jedná o afrodiziaka, nebo třeba o erotické pomůcky. Myslím, že by měla v sexu zkusit více experimentovat a rozhodně se nebát se svým partnerem o všem otevřeně hovořit. To je, myslím si, největší škoda, pokud si nedokáže říci, co by ji bavilo," říká Tomáš.

Zažila jste někdy podobné období jako Nikola? Anebo vás sex bavil vždycky? Pište vzkazy pro Nikolu buď sem do diskuse, anebo na mail info@prozeny.cz