Článek
Prožívá to například třicetiletá Katka. Doma má roční holčičku, miluje ji, za nic na světě by ji nevyměnila, ale každodenní péče o dítě a domácnost, pravidelné „dýchánky“ na pískovišti a čekání na muže, až se k večeru vrátí z práce, ji ubíjí.
NELEHKÝ ÚDĚL MATEK
Slepá ulička
„Připadám si jako služka. Uklízím, peru, žehlím, vařím, utírám malé zadeček, čtu pohádky a největší vzrušení je pro mě kontrola u pediatra,“ popisuje otráveně Katka. Chtěla by se vrátit do práce, nebo prostě dělat i něco jiného, než jen být mámou, ale má pocit, že je to nemožné.
Problém jsou v prvé řadě peníze. „Manželova práce nás živí, z mého případného platu bychom nevyžili ani náhodou. V podstatě bych z něj horko těžko zaplatila chůvu nebo soukromou školku, kdybych se rozhodla vrátit už teď,“ vysvětluje Katka. Takže z ekonomického hlediska je její návrat do práce hloupost – buď by to do rodinného rozpočtu nepřineslo vůbec nic, možná by to z něj i něco odčerpalo.
Druhá věc ale je, že představa, že by se o holčičku přes den staral někdo cizí a Katka by pracovala, se nelíbí jejímu partnerovi. „Nemyslí to nijak zle, jen je přesvědčený, že je dcera ještě moc malá a měla by být s mámou. Že čas bychom jí měli věnovat my, nikoli učitelky ve školce nebo chůva,“ dodává Katka.
Její muž se prý snaží najít řešení, ovšem Katce nevyhovují. „Nabídl, že se bude mnohem víc podílet na chodu domácnosti, že kdybych moc chtěla, můžeme si dovolit nějakou menší výpomoc, třeba paní, která nám doma jednou týdně uklidí,“ říká Katka. A také přišel s tím, že třeba jednou týdně je schopen skončit v práci dřív a kompletně se postarat o malou. „Že bych třeba jedno odpoledne a večer mohla věnovat jen sobě. Jenže podle mě to nepomůže, je to jen jeden den v týdnu, ale já se necítím dobře každý den,“ tvrdí Katka.
Každá žena je jiná, některou může mateřství nepříjemně překvapitFoto: Africa Studio, Shutterstock.com
Není to neobvyklé
Pravda je, že mateřstvím je zaskočeno mnoho žen (tyhle matky potkáte ve školce), řada z nich si v této roli nijak zásadně nelibuje, i když na lásce k jejich dětem to nic nemění. Nikde není psáno, že mateřství je jen posláním ženy. „Každá žena je jiná, má jiná přání, potřeby a hodnoty. A je to tak v pořádku,“ říká terapeutka osobního rozvoje Klára Gelnarová. To, že vás při plácání báboviček nechytá euforie, neznamená, že nejste dobrá máma. Na to nikdy nezapomínejte!
Podle odborníků je ale potřeba v prvé řadě zjistit, co přesně vás frustruje. Lidé si totiž dost často pletou následující dvě věci:
- Frustrace z izolace - S příchodem dítěte se svět ženy dost často tak nějak smrskne. Najednou jsou to jen pleny, kašičky, pískoviště a paci, paci pacičky. Žena tedy nemá problém s mateřstvím jako takovým, ale se změnou sociálního postavení, s „úpadkem“ společenského života a podobně.
- Frustrace z mateřství - Druhá varianta je o něco složitější. Opravdu se může stát, že po narození dítěte žena zjistí, že tohle není pro ni. „Bývá to běžné u žen, které jsou více orientované na svou mužskou složku. Mateřství, tedy péče o druhého, je totiž především ženská kvalita, ve které ego ustupuje. Pokud se ale žena pohybovala spíše v mužské polaritě – byla zvyklá rozhodovat a řídit, pak může v mateřství narážet,“ říká vztahová koučka Kateřina Chytra.
Izolace je pro řadu matek velmi těžká, ovšem tenhle problém má řešeníFoto: Antonio Guillem, Shutterstock.com
Řešení existují
V případě prvního problému (frustrace z izolace) je řešení snadnější, než byste si myslely. Například v případě Katky by stačilo přijmout nabídku manžela a občas „zavítat“ i do jiného světa, než světa maminek a dětí. „Je to od muže velmi zodpovědný návrh a mohl by matce pomoci. Pokud si žena dovolí využít volný čas k odpočinku a seberealizaci a pak zase přijme roli matky, může to být řešení,“ tvrdí Kateřina Chytra. Dalším pomocníkem jsou i občasné večery jen s partnerem, kdy žena není najednou matka, ale partnerka, manželka a milenka.
V druhém případě to může být trochu složitější. Pokud to finance rodiny dovolí, je samozřejmě možné, aby si žena sehnala chůvu a nastoupila do práce (zpočátku třeba alespoň na nějaký zkrácený úvazek) už v době, kdy je dítko na školku ještě malé.
Ale co když na tohle peníze rodina nemá? V takovém případě je potřeba bohužel na nějaký čas takříkajíc zatnout zuby. „Neříkám, že by žena neměla chtít víc, jen je potřeba na nějaký čas své plány odložit a naučit se přijmout svou roli,“ radí Kateřina Chytra. Pomoci může odborník, ale základem je otevřená komunikace s partnerem, přiznání si svých pocitů a práce s osobní frustrací. „Je důležité umět tuto frustraci pojmenovat, mluvit o ní, netajit se s ní a dále s ní pracovat – učit se přijetí své ženské složky, vnímat obrovskou hodnotu výchovy dětí a samozřejmě stále hledat možnosti, jak skloubit mateřství a vlastní naplnění,“ dodává Kateřina Chytra. (Článek o ženách, které mateřství opravdu nebaví, zde.)
Když se totiž žena trochu zklidní, přijme svou roli a zvládne udělat určité kompromisy – najde si například práci, kterou lze dělat z domova a do zaměstnání dojíždět jen občas, nebo objeví nový koníček, který ji nadchne – může být velmi rychle po problému.
Jak jste to měly vy po narození dítěte? Byly jste nadšené, nebo také frustrované?
