Miláčku, nastěhuj se ke mně!

Příručky pro ženy americké provenience nabádají k tomu, aby se dámy s pány zpočátku nescházely častěji než jednou či dvakrát týdně, čímž si zájem a touhu muže udrží na patřičné úrovni. Funguje to. A není to nic jiného než praxe našich rodičů a prarodičů. Sám si pamatuji, že ještě někdy před dvaceti lety se délka období romantické zamilovanosti udávala v rozmezí 2-3 let. Dnes se uvádí jeden rok. Ve snaze užít si svoji lásku, případně si partnera více přitáhnout, sestěhováváme se k sobě dříve.

Od okamžiku, kdy se partneři rozhodnou spolu bydlet, si půvabné období zamilovanosti dobrovolně zkracují. Nemusí to znamenat, že se začnou nenávidět. U dobrých vztahů jen dříve přistanou po romantickém vzletu na pevné zemi partnerské rutiny a každodennosti. Podstatně hůře může však být u vztahů rizikovějších.

Hormonální bouře a růžové brýle nám v období značně labilního stavu romanticko-sentimentální zamilovanosti berou nadhled. Někdy i zdravý rozum. Zamilovat se „rizikově" umějí i lidé poučení, dokonce i ti, kteří mají v popisu práce varovat před rizikovými vztahy. Nejeden z odborníků by mi to (ač s nevolí) mohl potvrdit. Ne nadarmo se říká, že láska je slepá.

Vezmeme-li si kategorii mužů „zakázaných", tedy těch, kteří mají na jakýkoli partnerský vztah devastující vliv, pak nejrychleji odhalitelný je chorobný žárlivec. Toho poučená žena identifikuje již během prvních schůzek. U šikovného alkoholika to může trvat měsíc i více. Další kategorie zakázaných mužů, tedy lenoši, hysterici a chorobní vzteklouni, mají „inkubační dobu" a schopnost maskovat či korigovat svoje chování podstatně delší. Mnoha ženám trvá řadu měsíců, než odhalí realitu. To už ale může mít tento muž jméno na vašem zvonku.

Dostanete-li se do situace, kdy už takovému člověku vaříte svíčkovou a skládáte prádlo do komínků ve vašich-našich skříních, nemusím zdůrazňovat, jak těžko se budete zbavovat muže líného, který ve vás našel jistotu střechy nad hlavou a pravidelné stravy (a je chudák ještě momentálně bez práce), jakými slogany o zhrzené lásce a milostné zradě vás zahrne hysterik (pokud rovnou nebude naznačovat sebevražedný skok z okna), či jak výbušně bude na nucený odsun reagovat odhalený vztekloun.

Slabší povahy si takového muže doma ponechají („když už spolu bydlíme a každý je ,ňáký'"), čímž si poničí často i značný kus života. Přitom to tak nemuselo být. Sestěhování partnerů je mnohdy doprovázeno nevratnými kroky, ať už prodejem bytu nebo odstěhováním partnera od předchozí partnerky. Nelze jen říci: „Už mi nevolej," ale je třeba říci: „Musíš se odstěhovat". Za nešťastný tón u otázky „A kam?" však neseme odpovědnost i my.

Neexistuje univerzální recept, jak dlouho s někým „jen chodit" a kdy se rozhodnout pro společné bydlení. Z hlediska identifikace skutečně rizikových partnerských typů by „bezpečným" obdobím mohl být jeden rok. Doporučuje se během tohoto období strávit společnou dovolenou, lépe čtrnáctidenní než týdenní. Ty, které od společného života očekávají permanentní líbánky a romantiku, je nutno seriózně upozornit, že právě o toto období se ve společné domácnosti připravují. Každodennost je nemilosrdným drtičem touhy a romantické lásky, ač bychom si přáli pravý opak.

Také si myslíte, že není kam spěchat? Nebo patříte mezi ty odvážné, které nějakým chozením nechtějí ztrácet čas? Jak dlouho vám trvalo, než jste se rozhodla pro život ve společném hnízdě? Jaké máte zkušenosti? Napište nám na info@prozeny.cz!