Článek
Bojím se, aby vám naše stanice nebyla brzy malá, nechal se slyšet pán, když jsme si domlouvali pořad v regionálním rádiu. Neprošla jste do dalšího kola, napsali mi ze soutěže o nejlepší amatérský snímek s přírodní tématikou. Nevejdete se nám do tabulek, povzdychla si dáma, když jsem chtěla odevzdat plazmu. V nemocnici, ne ve sběrném dvoře.
Tohle už je na pováženou. Že se občas nevejdu do sukně, jsem si už zvykla. Ale do tabulek? A když neprojdu do dalšího kola, hrozí, že příště už neprojdu dveřmi? Co naplat, tentokrát si místo margotky dám čokoládu s osmdesáti procenty kakaa a mořskou solí. Co je hořké a slané nemůže jít na tloušťku. Cítím však, že tentokrát musím udělat víc, než vyměnit tvrdou drogu za měkkou. Třeba si zaběhat. Ale venku lije tak, že Matylda (o naší fence už tady byla řeč) od rána bivakuje na křesle. Co kdyby k nám, do pátého patra, vystoupala povodeň? Skákat v obýváku přes švihadlo taky nemůžu, nikdo nemá rád v kávě kousky omítky ze stropu. Ještě, že mám pilates. Cvičení nenáročné na místo i sousedské vztahy. A dá se provozovat on-line. A live. Tak snad budu live i za hodinu.
Z podlahy by se dalo jíst, konstatuji z karimatky. Výběr je slušný. Drobky z koláče, tamhle zakutálený vlašák (bohužel ořech, ne lahev vína) a docela v rohu karamelka. Ještě nerozbalená. Mňam. Polknu slinu a dám nohy na stoličku. Matylda spí, kocour Alfréd zpozorní. Všechny podnožky doma i na chalupě totiž Alfréd anektoval. Takže jsou z nich teď podkočky. Nyní se pokouší o totéž se stoličkou. Místo tůdle na něj udělám kočičí hřbet. Pohrdavě si mě přeměří a pak ukáže ten svůj. Po té, co sklidí potlesk na webové scéně, hupsne vyčerpaně do peřin. Zato Matylda se probrala. Právě se totiž pokouším dostat do pozice psa. Když se mi to konečně podaří, třikrát mě obejde a pak se začne seznamovat. Víte ale, jak to psi dělají. Rychle si tedy kecnu na zem, aby bylo jasno, že o žádné důvěrnosti nestojím. Matylda si otráveně protáhne přední a zadní tlapky a vrátí se na křeslo čelit povodni.
On-line cvičení jde našim domácím mazlíčkům k duhu. Ale co moje hubnutí? Třeba i to zvládnu distančně. Počítač mě už dobře zná a tak mi jeden dálkový kurs okamžitě nabídne. První úkol: najděte si světlo, za kterým půjdete, až vás přepadne chuť na sladké. Tak tohle hubnutí se mi začíná líbit. Nejkrásnější světlo, které znám, je totiž žárovka v lednici.
Baví vás fejetony Lucie Šilhové? Všechny najdete v rubrice Očima padesátky. Přečtěte si třeba o tom, komu by poradila, aby si nesahal na pindíka.
