„Naše žena": Je volavka kamarádka?

Každá kamarádka, kterou jsem ve svém životě potkala, mě obohatila nějakou svou schopností nebo vlastností. Od každé jsem se něco naučila. I kdyby se jednalo o pouhé půjčování knížek, jsem za to vděčná. Ale nikdy jsem nepřemýšlela, že bych využila fyzických předností svých kamarádek. Až do dneška.

Dozvěděla jsem se, že dokonce i ošklivější kamarádka může využít svou hezčí kamarádku. A to nejen z toho důvodu, že je hezčí a nedokáže se svou krásou zacházet. A že stačí trocha průměrné vyčůranosti, aby si jedna dívka užila, zalaškovala, popila, protančila, zaflirtovala a to vše na úkor přátelství s hezčí a málo mluvnější kamarádkou? Vážně si to nedokážete představit? Moje známá o tom taky nikdy nepřemýšlela. Musela jí tu cennou informaci pěkně naservírovat pod nos až její spolupracovnice.

Aby se jí i nám ta velká očička pod slupkou naivity otevřela. Zahrajeme si tady trochu na pravdu. Nebo na drbárnu. A samy si můžete udělat vlastní názor. Spolupracovnice mojí známé je průměrně hezká, silnější postavy, jazyk pěkně proříznutý, ňadra nadprůměrná a lokty pěkně ostré a od těla. Začaly se spolu přátelit v zaměstnání. Chodily spolu do divadla, do kina, nakupovat, na plesy. Představila jí svého partnera, začaly spolu probírat intimnosti. Ale až teprve nedávno jí svěřila podle mého názoru zcela nejzásadnější věc. Začala jí vyprávět o své bývalé kamarádce. Byla to moc hezká dívka a muži na ni letěli jako vosy na bonbon. Ale k její kráse jí byla nadělena i skromnost, málomluvnost a nesmělost. A tak byla jistě ráda, že její společnice je sebevědomá, výřečná a rázná. Natolik rázná, že si velice dobře uvědomovala své výhody. Moc ráda vyrážela se svou nesmělou panenkou do barů a za večerní zábavou. Je pravda, že bez své výřečné kamarádky by panenka zůstala sedět doma nebo si našla nějakou introvertnější zábavu.

Zkrátka taková ta: sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná – najdou tě. Možná, že jí byla za to ve skutečnosti vděčná. To vůbec netuším. To bychom si musely vyslechnout i protistranu. Ale z vlastní zkušenosti vám mohu napsat, že využívání bez souhlasu druhé osoby a následné chlubení se tím, jak se pobavila na něčí úkor je u mě sprosťárna. A žádná chytrost!

Na její krásu se totiž u jejich stolu scházelo spousta zajímavých nápadníků. Muži nešetřili slovy, nabízenými nápoji, vyzváními k tanci ani veselou společností. A tak se výřečná vlčice nažrala a skromná koza zůstala tiše jako krásná kulisa hezkého večera. Kdyby se tím škodolibá vlčice nechlubila, jaké to byly pro ni snadné úlovky, asi by mě to nepřimělo k tomu, abych o tom celém napsala. Řekla bych si, že si prostě holky kamarádky zablbly a užily večer. Ale když se vlk převleče za beránka a ještě vám věší bulíky na nos, neměly bychom se nechat ukolébat nebo sežrat. Měly bychom začít ječet. Měly bychom odhodit svou málomluvnost, skromnost i nesmělost. Vlčici strhnout masku ovečky a říct jí do očí holou pravdu. Že není ovečka, ale drzá kráva. A že my nejsme žádné volavky. A začít si hledat kamarádky nové. Třeba i skromné a málomluvné. Ale spolehlivé a věrné. Ty, které nás v případě samoty podrží, ale nepodrazí.

Nebo si myslíte, že v lásce a válce je dovoleno vše? A co je tedy dovoleno v přátelství? Jaké kamarádky máte vy? A víte, jak o vás mluví za vašimi zády? A chtěly byste to vědět?