Naše manželství? Žádná láska, jen divadlo pro děti

Lence (37) a Honzovi (41) se stalo to, co spoustě jiných párů. Jsou spolu patnáct let, z toho deset jsou manželé. Mají dva syny, osmiletého Honzíka a šestiletého Káju. Ale doma jim to už moc neklape, vlastně nežijí spolu, ale vedle sebe. V jednu chvíli oba uvažovali o rozvodu, ale nakonec tuto variantu zamítli. „Dohodli jsme se, že kvůli dětem spolu zůstaneme. Ale zároveň nejsme schopní spolu žít jako normální manželé, takže jsme si vytvořili svoje vlastní speciální uspořádání, takové manželství pro formu,“ popisuje Lenka.

Vytvořili si jasná pravidla, podle kterých budou žít. „Každý si žijeme svůj život, máme vlastní přátele, koníčky a vzájemně jsme si povolili i milence či milenku. Ale nic z toho nesmí narušit rodinu, nesmí tím trpět děti,“ vysvětluje Lenka.

A tak třeba veškeré svátky, jako jsou Velikonoce či Vánoce, patří bezvýhradně rodině. Přesně definované jsou i rodinné dovolené, týden v zimě a týden v létě stráví společně. „Mimo to může každý z nás jet na dovolenou samostatně. Stanovili jsme si i, kdy se který z nás postará o děti, aby ten druhý mohl jít za svou zábavou. Nemůžeme si tedy třeba vyčítat, že já sedím každý večer doma s dětmi a on si běhá s kamarády po barech. Naprosto spravedlivě se střídáme a samozřejmě jsme do programu začlenili i společné výlety či večery, které trávíme jako rodina třeba v kině, nebo jen tak doma u Člověče, nezlob se, “ dodává Lenka.

Vypadá to na dokonale propracovaný plán, ale vážně to může vyjít?

Podle odborníků nezní otázka, zda toto uspořádání může či nemůže plnit svůj účel. „Jsou-li striktně dodržována dohodnutá pravidla, může se vydařit cokoli. Otázkou je spíš to, zda budou takto aktéři spokojení a šťastní. Technicky a především emočně je udržení manželství pro formu velmi náročná věc,“ říká psychoterapeutka Lucie Horníková.

Zatím totiž v dohodě figuruje jen Lenka a Honza. Co se stane, až si některý z nich či oba najdou nového partnera. „V tu chvíli samozřejmě vzniká riziko, že jeden z nich pravidla poruší. Velmi reálné je totiž to, že některý z nich potká někoho, kdo mu bude stát za porušení pravidel. Že s někým jiným pocítí pohodu a lásku a nějaké dodržování dohod půjde stranou,“ říká kouč partnerských vztahů Aleš Kalina.

Nemluvě o tom, že pro případné nové partnery Lenky či Honzy je fungování v takovém systému velmi náročné. „Těm asi nebude příliš příjemné být takto striktně vymezen, mít tak malý prostor. Je víceméně jasné, že až se jeden z nich zamiluje, daná pravidla dříve či později nedodrží,“ potvrzuje Lucie Horníková.

V tu chvíli se i z takto rozumně uvažujících lidí mohou stát dravé šelmy. Jakmile jeden z nich pravidla poruší, druhý mu vcelku po právu může tento poklesek začít vyčítat. „Může začít opravdové peklo, kdy si partneři všechno možné vyčítají, obviňují jeden druhého, žárlí na sebe, dělají si naschvály a podobně,“ varuje Aleš Kalina.

Stejně dočasné je to pak i u dětí. Možná zpočátku nic nezpozorují a budou žít s pocitem, že se má maminka s tatínkem ráda a všichni tvoří šťastnou rodinu. Jejich radary jsou aleneomylné. „Rozpoznají sebemenší změny v chování rodičů, jen je možná nejdřív neumí správně pojmenovat. Ale podvědomě jistou změnu vnímají a časem jim to dojde. Pak budou logicky velmi zklamané a zaskočené,“ říká Lucie Horníková.

Zjištění, že jim rodiče (ti, jimž bezmezně důvěřují) lhali, je totiž možná horší, než fakt, že jim krachuje vztah. Rada odborníků je tedy jasná. „Já jsem pro fér hru. Jsem pro dětem říkat pravdu a žít podle pravdy. Není přece prohra se rozejít a domluvit si život po svém. Pro děti je určitě lepší vidět rodiče šťastné i s někým jiným, než žít ve lži a pravdu se dozvědět třeba ve dvaceti,“ zakončuje Aleš Kalina.

Dovedete si takové soužití představit, nebo v něm dokonce fungujete?