Článek
Nedávno jsem psal článek na téma ženy a smysl pro humor. Reakcí čtenářek bylo dost a nebyly všechny nadšené, to je pravda. Některé diskutující článek dokonce kritizovaly s tím, že není vtipný. Tak třeba není, no a co? Některé dámy také nelibě komentovaly můj úmysl koupit jachtu. Jiné však naopak tuto snahu s potěšením přijaly a přály mi, abych už měl něco svého, na čem bych odplul. No jo, opět se ukázalo, že srdíčko a štěstíčko jsou dvě spojité nádoby. Ovšem, kdyby oba tábory věděly, jak mi někdy bývá na moři špatně…
Ale chtěl jsem samozřejmě psát o něčem úplně jiném. Zanedlouho to budou dva roky, co jsem byl účastníkem toho nejdivočejšího mejdanu na světě, jaký existuje. Ano, myslím tím porod.
Je to fakt hustý zázrak přírody. Ovšem, trvá to docela dlouho, to postupné sezení ve sprše, na gumovém míči a ve všech těch předpokojích, než si vám nakonec sestra lehne na břicho a začne volat: „Maminko, tlačte!“ A přitom si máte vzpomenout na všechny ty druhy dýchání, o kterých se mluvilo na předporodním kurzu. No, prostě nemožné!
Personál si vás nevšímá víc, než je asi z jejich pohledu nutné, a tak si vybavuji, že nejlidštější dojem ve mně udělal (fakt nelžu!) doktor – chlap, který přišel ulevit manželce od bolesti. Je pravda, že jsem s ním komunikoval spíše já, než moje žena, ale hodně jí to pomohlo. Ta bolest může být asi opravdu docela silná.
Domnívám se však, že to rozhodně nebolí tolik, jako když jsem před pár lety šlápnul v zimě do díry ve sněhu a zlomil si kost v noze. To vám byla teprve bolest! A navíc jsem neměl poblíž žádného anesteziologa s epidurální analgezií, který by mi ulevil, a já tak prostě musel dojít pro ten chleba a minerálku, než jsem začal skučet bolestí na pokoji v hotelu. Naštěstí jsme jeli druhý den ráno domů. Jen jsem musel řídit spíše opatrně, abych nemusel příliš brzdit.
Pupeční šňůru jsem nestříhal, to paní doktorka nepovažovala zřejmě za účelné, ale můj určitě nejsilnější prožitek z porodu byl ten, když mě po porodu nechali na chvíli samotného s dcerou, ležící pod tepelným zářičem. Ten, nejen hřejivý, pocit vám asi nedokážu popsat. Každopádně, obě, manželka i dcera, byly úžasné. A od té doby je to zážitek každý den.
Pokud jsem dnes zase některou z vás naštval, nejsem tomu rád, ale v redakci momentálně vypukla sázkařská hysterie a já jsem se nabídl, že se pokusím poodhalit skutečné Vrtichvostovo pohlaví. Samozřejmě, že ne doslova, ale tak trochu oklikou a nenápadně. Tak uvidíme…
