Náš chlap: Nestěžujte si na nás!

Já když někde vidím takovou tu idylu až do kýče, jak jsou všichni strašní kámoši, mladí se starými a staří s mladými, vždycky z toho dostanu trochu mrazení. Každá zahrádka má svůj kompost a každé manželství svoji třináctou komnatu, zkrátka nežijeme v ideálním světě. Pro své rodiče jsme pořád milované děti. Ať už ty naše partnery a partnerky přijímají tu s více, tu s méně otevřenou náručí, i ti nejvítanější se dostanou do tchyniny klatby v okamžiku, kdy nám něco vyvedou. Tedy – pokud to na ně zažalujeme.

Milena má bezvadné manželství a její manžel Pavel nemluví deset let se svojí tchyní. Respektive ona s ním. Ta bezvadná manželství nejsou totiž bezvadná, jen si umí poradit. Milena si před těmi deseti lety s Pavlem poradila. I muži mají své dny. Roztržku ve firmě a její následný pád Pavel nesl těžce. Platit dluhy, které nadělal jeho společník, soudit se s ním, přijít načas o práci. Do toho manželská krize, ta běžná, nikoli fatální, ale i alkohol a jakási utěšitelka, která se u pohledného, schopného a pracovitého chlapa v okamžiku jeho oslabení vždycky náhodou namane. Netrvalo to dlouho a z Pavla se stal zase vzorný manžel a pracovitý podnikatel. Dodnes dává své ženě najevo, jak je rád, že ho v tu dobu neopustila.

Milena dodnes lituje jen jedné věci. Všechno tenkrát řekla mamince. Dokonce vzala děti a přistěhovala se nakrátko k rodičům. A ten její manžel Pavel byl svojí tchyní odsouzen na doživotí. Ta dceři nařídila rozvod a na svého zetě, který chodil svoji manželkou odprošovat pod okno jako lyceán, chtěla volat policajty. „Husa hloupá jsem, že jsem pusu nedržela, tak ho měla ráda,“ řekne mi Milena, když se jí zeptám. „A táta s ním chodí na pivo tajně, jinak by měl taky zle!“ řekne už se smíchem.

Stane-li se to naopak, tedy zažaluje-li muž své matce na svoji partnerku, je to ještě podstatně horší. Proč? Statisticky (dle výzkumu MUDr. Miloslava Plzáka v manželských poradnách) nejproblémovější vztah je snacha – tchyně, kde to neklape téměř v 88 % případech (zatímco u vztahů zeť – tchyně jen ve 20 % případech). Nezachová-li muž loajalitu a prozradí-li na svoji partnerku své mamince jakýkoli její prohřešek či nedostatek, mívá to ve většině případů účinek oleje přilitého do ohně. Nabádat muže ke kázni na stránkách ženského magazínu je pošetilé, ale rád bych to udělal. Samotnému muži, který v afektu u své matky svoji partnerku pomluví, pak vadí, když ji jeho matka přestane mít ráda. A ono to nejde vzít zpět. Ty naše maminky mají děsného „pamatováka“!  Proč nehovořím o tchánech? Konfliktní vztah s nimi má jen 8 % snach, a dokonce jen 2 % zeťů. Tchánové jsou zkrátka hodnější a více nad věcí (nebo jen více „splachovací“?).

Ne každý si uvědomí, že ochranářský rodičovský instinkt trvá celý život. „A stará se o tebe?“ ptá se mě maminka bokem a šeptem, když jí představím nějakou svoji kamarádku. Říci mamince, že vařím já a ostatní tak nějak plácáme společně, ale spíš každý zvlášť, protože spolu ani nebydlíme, to jsou věci, které už maminka nikdy nepochopí. Naštěstí má rodička bydlí na druhém konci republiky a neprovádí inspekce. A pokud se za ní vypravím s nějakou kamarádkou bez výrazného vztahu k domácnosti, musím tu nešťastnou ženu po cestě naučit pár receptů, kdyby se jí maminka zeptala. „Až budeš mít nějakou pořádnou ženskou, která se o tebe postará, pak můžu umřít,“ říká mi. A tak mám, nepřeje své matince nic zlého, na tu „pořádnou ženskou“ času dost.

Jakkoli jen málokdy nabádám ke lžím a zinscenovaným idylkám, řečeno metaforou – přikryjme vy ženy i my muži svorně a úhledně kompost na té své partnerské či manželské zahrádce fólií, blíží-li se tchyně (jakákoli), a nenechme ji se v něm přehrabovat. Nežalujme na sebe a ponechme ty své partnery a partnerky, kteří občas zazlobí či vyvedou nějakou ztřeštěnost, ve tchyniných očích třeba i lepšími, než jsou. Pokud je „shodíme“, může nás to samotné mrzet. A když už nic jiného, za ten klid to přece stojí…

A co vy? Žalujete? Nebo on na vás? A už máte od tchyně podmínku, nebo rovnou doživotí? Povězte mi to v diskusi!