Nejsem panic a nehledám pannu!

Dlouho jsem byl přesvědčen, že mě z mé neotřesitelné pozice největšího aroganta a šovinisty na tomto webu nikdo nemůže jen tak vystrnadit. Vždyť kolik žen se mi už povedlo svými radami v mé neortodoxní poradně vytočit! Kolik emocí jsem ve vás vzbudil svým názorem na odporné boty baleríny, kolik peprných nadávek se už sneslo na mou nagelovanou hlavu, že když mám pocit, že se chováte jako slepice, tak vám řeknu, že jste slepice… Omyl! Můj přemožitel se našel trapně brzy! A rána je o to horší, že ten, kdo mi to nandal, není žádný supermačo vzniklý zkřížením Bonda a Dr. House. Lekci z arogance mi uštědřil 30letý kluk a ještě ke všemu - svatá prostoto PANIC!

Abyste se zorientovaly, doporučuji si příběh, dle vlastního popisu „dobře rostlého vysokoškoláka sportovní postavy, zapřisáhlého nekuřáka a abstinenta“, Davida znovu přečíst. Stojí to za to, je to perla na perlu. Mě osobně nejvíc dostalo přirovnání žen, které „už to mají za sebou“, k ojetým autům, s tím, že jsou už použité a on by si nekoupil ani ojeté vozidlo, natož pak sahat na ženskou ojetinu! A protože jsou Češky přímo světově promiskuitní, cituji: „Hledat ženu v naší malé vlasti = nakupovat v jednom velkém second handu.“

No není divu, když pro mladého pána je jednou provždy odepsaná i ta žena, která měla za celý život byť jen jednoho jediného a pak se z ní stala vdova. Ani pro tyto případy nemá nekompromisní VŠ dobře rostlé sportovní postavy pochopení. Nejdřív jsem se dlouho smál, ale pak mi tak nějak nás všech použitých ojetin a ojetců přišlo líto. A tak jsem se rozhodl sepsat obhajobu našich neřestných životů.

Když mi bylo čerstvých sedmnáct, spáchal jsem jisté červencové noci v lese nebetyčnou ostudu na pařezu. I když jsem měl pocit, že leccos o „tom“ vím, a pilným samostudiem jsem strávil nejeden horký a následně i ulepený večer, teoretické vědomosti mě pro praxi nevybavily dostatečně. Bohužel ona krásná šestnáctiletá slečna byla na tom s vědomostmi ještě hůř než já. Měli jsme se rádi a oba jsme chtěli postoupit na vyšší level, otlapkávání a okusování hlav v průjezdu jejich domu deset minut před večerkou v deset už nám nějak přestávalo stačit. Jezdili jsme s partou společně dělat instruktory na tábory, ona jela taky, prostě příležitost jako hrom. A tak jsem ji jednou po večerce sklátil do mechu. To, že hlavou naráží o pařez, jsem nějak neměl čas sledovat. Plně jsem se soustředil na předehru - myslel jsem si, že ožužlání jednoho prsu a na vteřinku zbloudilý prst v jejím klíně jsou plně dostačujícím předkolem pro následující výbuch vášní. To, že se průnik velmi, velmi dlouho nedařil, asi nemusím zdůrazňovat. Já supěl námahou jako sentinel a holka má dodnes jako nejsilnější zážitek z celého „aktu“ to, že se mlátila hlavou do pařezu a do zad ji tlačil kořen. To, co je v sedmnácti trapné a lehce traumatizující, musí být ve třiceti na sebevraždu. Já teda nevím, ale když si přestavím, že jsem holka panna a pozvu si domů třicetiletého mládence, očekávám, že mi předvede něco lepšího. A z knížky se to vyčíst vážně nedá. Mistra dělá jedině praxe!

Gravitace bohužel neblaze působí nejen na naše obličeje, ale též na naše pohlavní orgány. Ruku na srdce, po třicítce ochabuje pánům nejenom pevnost a mírně začíná klesat též výkon, ale rovněž varlata čím dál tím více míří směrem ke kolenům. A jistá míra stárnutí materiálu se s věkem rovněž projevuje i u dam. A to, že ony orgány nepoužívám, neznamená, že nestárnou. Takže jsem rád za všechny okamžiky, kdy jsem mohl svou chloubu předvést ještě mladou, svěží a plnou síly. Lepší to už nebude…

Pakliže nejsem úplně nenormální a vyšinutý jedinec, tak i když jsem panic, musí na mě působit zákon o koloběhu přírody. To znamená, že když se něco vevnitř tvoří, prostě to časem musí ven. A uvolňování tlaku pouze noční polucí je značně nepraktické, kdo má taky furt prát cejchy, že… A hlavně také nedostačující. Takže pak na řadu přichází selfcare, tedy samoobslužná činnost. Když jsem odkázán jen na tuto svépomoc, musím si logicky samo vypomáhat často. A co tím trpí? Šlachy na končetině a roste akutní riziko vzniku tzv. tenisového lokte! Já si to tedy neuhnal v „samoobsluze“, ale na tenisu, ovšem bolest je to pekelná.

Nepoužíváte mozek? Zblbnete. Nepoužíváte svaly? Ochabnete. Nesouložíte… doplňte si samy.

Vždyť jsou toho pořád plné noviny, jdete po ulici a na hlavu se vám ze střechy sesype taková hromada sněhu, že už to nerozchodíte. Blbě šlápnete do vozovky a už ležíte pod tramvají… Mám snad pokračovat? Život je plný nástrah a chodit po světě s tím, že můžu být klidně do hodiny pod drnem a nikdy v životě jsem si ani jednou nevrznul? Tak to snad radši rovnou spáchám sebevraždu.

Protože, milé puritánky, není na světě krásnější věc než sex. Zvlášť když je to s člověkem, s nímž vám funguje chemie. A když se k tomu ještě zamilujete… Davide, nevíš, o co přicházíš! A chemie a láska nejsou v tom, jestli někdo má nebo nemá v rozkroku onen tenký kousek zbytečné kůžičky.

Tak, milé čtenářky! Na čí jste straně? Myslíte si, že by David měl čekat na svoji vytouženou pannu? Nebo souhlasíte s Pavlem Biedermannem ve všech pěti bodech? Co je lepší? Nechávat si to nejcennější až do smrti, nebo mít na pažbě tolik zářezů, že už se to tam ani nevejde? Zapojte se do diskuze pod článkem nebo nám napište přímo do redakce na info@prozeny.cz.