Článek
Třicet procent. A na všechny modely! Ovládnu se a beru jen jeden. Naštěstí. „Tolik? Vždyť máte na stojanu ceduli se slevou!“ „Ta ale platí jen pro velikosti 36. Máte to tam dole napsané. Tak chcete ty šaty, nebo ne?“ Teď! Teď je ta pravá chvíle otočit se na podpatku a hrdě odkráčet někam, kde má dvaačtyřicítka rovné šance. Ale skončí to jako vždycky. Pípnu provinile, aha, já si nevšimla, a plácnu na displej kartu, aby si snad někdo nemyslel, že na šaty nemám. (Nemám.)
„Je toho krapet víc,“ konstatuje trhovec, jenž mi místo třiceti dek kaštanů dopřál rovnou celé půlkilo. Místo, abych mu je vysypala na hlavu, přikývnu a přidám omluvu, promiňte, asi mi nebylo rozumět. Chvíli dokonce uvažuji o pozvání na svačinu, kaštanový krém z půlkila plodů sama fakt nesním. Nakonec se loučím přehnaně srdečně, nejsem přece žádná chudinka, co si nemůže dovolit pár kaštanů navíc! Mělo mi být divné, že mi řezník maso nemrsknul na pult, ale obřadně vložil do igelitky, ta je pro vás gratis, milostivá paní, hluboká úklona, potřesení rukou, přání dobré chuti… a tady, paninko, jsem si dovolil na ochutnání štráfek naší nejlepší paštičky jako dárek, rozplývá se tak, až mám strach, že z něj nakonec zůstane jen mastný obláček. Ale ne, řezník už se čile obrací k pokladně a já pochopím. Špatně jsem si vynásobila cenu, jež byla u svíčkové uvedena za deset deka. Ach ty desetinné čárky! Místo, abych přiznala barvu a požádala řezníka, aby mi z flákoty oddělil pár vláken na smlsnutí, dělám, že nákup masa v ceně luxusních kozaček je pro mě běžná páteční kratochvíle. Black Friday jsme ten den měli oba. Já i pan řezník. Jen každý po svém. Když si pak v neděli celá moje rozvětvená rodina (pět neteří a tři prasynovci, věřili byste tomu?) pochutnává na svíčkové a já si mimoděk na stehně uhladím látku svých nových šatů, vytane mi na mysli citát britského herce Petera Ustinova: „Chtěl bych jednou v životě vydělávat tolik peněz, abych si mohl dovolit žít tak, jak žiji.“
Milý Petere, to já bych chtěla jednou v životě vydělávat tolik peněz, abych si mohla dovolit nakupovat tak, jak nakupuji!
Pomalu se blíží advent, připomeňte si, jak ho před rokem viděla Lucie Šilhová ve fejetonu Hřích mám pořád v záloze, anebo si přečtěte některé novější v její rubrice Očima padesátky.
