Návod pro rodiče: Máte doma malého Jágra nebo Šporcla?

Čtrnáctiletý Pavel vstává ještě za tmy a vyráží s tátou na trénink hokeje. Daří se mu, a že by se někdy živil něčím jiným než sportem, neplánuje. Jenže po náročném dni ho čeká ještě příprava do školy. „Nechceme po něm na gymnáziu samé jedničky, ale ani čtyřky odshora dolů. Domluvili jsme se na slušném průměru a také na tom, že se určitě bude hlásit na vysokou,“ říká jeho otec.

A právě kompromis je řešením pro děti, které se připravují na sportovní nebo uměleckou kariéru, i podle ředitele nymburského gymnázia Jiřího Kuhna. „Rodiče musí najít střední cestu. Požadavky nenastavovat extrémně vysoko, ale ani neslevovat ze svých nároků.“

Zanedbávat školu by dítě nemělo už jen proto, že neví, co se mu přihodí. Jiří Kuhn má třeba zkušenost, že sportovní trenéři trvají na tom, aby jejich svěřenec studoval. „Stačí jeden úraz, a místo Jágra máte doma dítě, které nic neumí.“ Hokejista Jágr měl navíc štěstí, úraz mu kariéru předčasně neukončil, maturitu ale složil dodatečně až ve třiceti. A to, že aktivně hraje ještě po čtyřicítce, je také spíše ojedinělé.

Rada, jak zacházet s nadaným dítětem, je snadná. Nechť se naplno věnuje tomu, v čem vyniká, ale zároveň ať si nechá otevřená zadní vrátka. Možností je zvolit školu, kde se s jeho zálibou předem počítá. Jsou základní školy, kde mají v každém ročníku specializovanou třídu, ve které se žákům tolerují individuální studijní plány. Následně pak mohou nastoupit na sportovní gymnázia či konzervatoř, i když i na těchto školách se budou muset učit další předměty.

A to je dobře zejména u sportovců! Alespoň jejich rodiče by si měli uvědomovat, že právě jejich děti jsou oproti jiným profesím znevýhodněné – čeká je mnohem dříve profesní důchod.

Pokud potomek studuje běžnou školu, a povinnosti nezvládá zkombinovat, protože škola neakceptuje individuální studijní plány, může se pokusit přejít na školu soukromou. Tam většinou bývají k těmto potřebám tolerantnější. Ovšem za platbu školného.

Že mít nadání neznamená omezit svoji budoucnost jen jedním směrem, potvrzuje i zástupce ředitele Pražské konzervatoře Eduard Douša. „Na naší konzervatoři je řada studentů, kteří se vedle hudby či zpěvu věnují i studiu jiných oborů na vysokých školách. Třeba právům či jazykům,“ potvrzuje.

A právě jazyky by měly být pro děti, které chtějí svůj život strávit v koncertních halách nebo na sportovištích, alfou a omegou. Pravděpodobnost, že se vypraví dokázat svůj um do světa, je u nich velká. „Pro zpěváka i hudebníka je dobrá znalost nejméně jednoho světového jazyka velmi potřebná. Zejména angličtina, němčina, u klasického zpěvu též italština,“ popisuje Douša.

Máte doma malého „profesionála“? Trvejte na tom, aby i studoval. A pro všechny tu máme i další články z rubriky Děti a rodina: Poprvé u gynekologa: Jak dceru připravit? a Tyhle finty děti používají, když simulují nemoc.