Na tohle se připravte! 5 věcí, s nimiž bojuje každý rodič

Možná máte doma blonďatého andílka s výtvarným nadáním, možná pihatého klučinu, který v pěti letech metá salta, nebo rozumbradu, který od tří let umí číst. Jakmile ale dojde na následující „vývojová“ stádia, jsou na tom všichni rodiče stejně. Jen se mírně mění míra daných rodičovských útrap, ale jinak jsou v tomto směru děti jednoduše jako přes kopírák.

Jasně, jsou děti, které propláčou celé noci, a pak děti, které se budí jen na krmení. Jenže pro všechny rodiče na světě, kteří byli doposud zvyklí večer lehnout do postele a ráno z ní vstát, je to velký nezvyk. Navíc nikdo se nevyhne dětským nočním můrám (opět se mění jen to, jak často je trápí), růstu zoubků, nemocem, jednoduše věcem, které mají na dětský spánek nedobrý vliv.

Proto se všichni rodiče (minimálně v duchu) ptají, kdy už bude jejich dítě spát celou noc. A nikdo se nedočká jasné odpovědi. I tříleté dítko má čas od času těžkou noc, obzvlášť pokud si předtím prožilo divoký den. Jakákoli silná emoce (byť je to zážitek krásný) může dítě vzrušit natolik, že bude v noci neklidné.

Přichází to většinou ve chvíli, kdy se dítě dokáže (byť s oporou) postavit. To je totiž okamžik, kdy dosáhne i na šuplíky a skříňky, které mu dosud byly zapovězeny.

Neexistuje dítě, které by si neprošlo fází, kdy není větší zábava než otvírat a zavírat šuplíky a vytahat z nich vše, co je v nich uloženo. Několik týdnů či měsíců tak bude vaše domácnost (i přes vaši poctivou snahu o úklid) připomínat spíš skládku.

Pomoci mohou nejrůznější bezpečnostní zábrany, ale opravdu je chcete mít všude? Někteří rodiče to řeší takzvaným „posunem o štok výš“, kdy dolní zásuvky a skříňky vyklidí a věci přemístí do těch nahoře. Ale to je řešení jen dočasné, přijde chvíle, kdy se dítě dostane všude.

Někdo se plenek zbaví v roce, jiný ve dvou letech, další třeba ještě později. Všichni si ale projdou obdobím „nehod“, které se nese ve znamení neustálého převlékání, otázek „nechceš čůrat?“ a následnými prosbami „jdi to zkusit“.

Ve výhodě jsou jen ti, kterým vyšlo období učení na nočník na letní měsíce. Vyměnit kalhotky či trenýrky je o dost snazší než převlékat zimní kombinézu.

Všichni rodiče se snaží dítě vést k samostatnosti. Aby se samo najedlo, obléklo, samo si dokázalo hrát, zabavit se, vyčistit si zuby a podobně.

Jenže jakmile přijde to obligátní období „já sám“, s láskou vzpomínají na chvíle, kdy se dítě nechalo vždy obsloužit. U řady věcí jde jen o čas, prostě „já sám“ u oblékání znamená, že tím nestrávíte pět minut, ale třeba půl hodiny. Ale někdy jde o život. Třeba když vám dítě bere z ruky ostrý nůž s tím, že maso na guláš nakrájí samo.

Nejsou to jen scény z filmů, i v „lepších rodinách“ se caparti občas válejí v záchvatu vzteku po zemi, kopou nohama, ječí, jakoby je někdo vraždil, a to všechno jen proto, že chtějí další bonbon.

Tohle období vzteku je také normální vývojová fáze a vlastně značí, že je s vaším dítkem vše v pořádku. Uvědomuje si samo sebe, učí se utvářet si vlastní názory, rozhodovat se, prosazovat svá přání, jednoduše všechno, co dělají dospělí. Jen ještě neví, jak přesně na to. Nevíme, jestli vás to uklidní, až váš capart předvede nějakou takovou scénku v obchodě nebo u lékaře, ale je to jednoduše tak.

Nejhorší to bývá kolem třetího roku, ale věřte, že v tom nejste sami. Jde jen o to vydržet a důsledně stanovovat dětem hranice, kam až smí zajít.

Které období vám připadalo nejnáročnější?