Mýty o single ženách: Jsou to kariéristky, zoufalky a mrchy?

Zpočátku je svobodný život pokládán za rozumnou volbu – koneckonců žena tak má čas na studium, na budování kariéry, na své koníčky. Žijeme přece v moderní době a není kam spěchat. Vdavky druhý den po oslavě osmnáctých narozenin a první dítě o devět (maximálně deset) měsíců později už není standard.

Pak ale oslavíte pětatřicáté (nedej bože čtyřicáté) narozeniny a rázem jste divná, něco je s vámi špatně. A za všechno si můžete sama. Nebo ne? Toto jsou mýty, které o single ženách ve společnosti stále panují.

Pokud máte jen trochu dobrou práci, máte kam růst, jste finančně nezávislá a dobře situovaná, jste v očích společnosti kariéristka. Žena, která vyměnila lásku, rodinu a mateřství za práci, protože si nejspíš neuvědomuje, co je v životě to opravdu důležité.

Jakoby nikdo nepředpokládal, že ne každý touží po rodině, ne každý chce mít děti. A nebo že je i třeba chcete, ale prostě jste ještě nepotkala muže, s nímž by se tohle všechno dalo uskutečnit. A místo abyste se z toho hroutila, jste trpělivá a v mezičase se holt soustředíte na práci.

Jestli ale zrovna kariéru nebudujete, nemyslete si, že si v očích ostatních polepšíte. Naopak, jste podle nich nešťastná, zoufalá a po večerech probrečíte hodiny a hodiny v marné touze po lásce. Že jste úplně v pohodě, máte kamarády, spoustu koníčků a rozhodně každý večer nepřemýšlíte o sebevraždě? Ale kdeže, každá žena přece potřebuje ke štěstí chlapa, vy jen předstíráte, že to tak není!

Když žena nemá partnera, společnost automaticky přemýšlí, kde se stala chyba. A protože mužů je všude hromada, tak je logicky chyba na vaší straně. Něco je s vámi špatně, protože jinak byste už dávno byla vdaná a doma vám běhaly tři děti a pes.

Rozvedená ve třiceti. Proč je to stigma?

Jedno z nejčastějších „vysvětlení“ je, že si o sobě moc myslíte a nespokojíte se s „normálním“ chlapem. Tak dlouho jste vybírala, až jste přebrala a nikdo na vás nezbyl. Že ale když jde o lásku na celý život a třeba i děti, je více než na místě vybírat toho, s kým tohle prožijete, opravdu pečlivě? A že prostě z některých věcí slevit nejde? Že se ani tak nejedná o vybíravost, ale spíš o zodpovědnost? Takhle to vidí bohužel málokdo.

Tohle je další báječná teorie, kterou lze vlastně univerzálně použít na každou single ženu. V minulosti vám nějaký muž (nebo jich bylo více) zlomil srdce, ublížil vám tak, že vůči mužskému pokolení cítíte nenávist a zlobu. Jste zapšklá, odháníte je od sebe, jste na ně zlá a pak se nemůžete ale divit, že jste sama.

Ale no tak, pojďme už přijmout fakt, že většina žen se dokáže z milostných zklamání oklepat podobně dobře jako pánové. Že neskáčeme hromadně z mostů pokaždé, když nás nějaký chlap opustí nebo nám to s ním nevyjde. A že bolest, kterou sebou láska někdy přináší, umíme zpracovat a nestávají se z nás zhrzené potvory!

Podobné mýty kolují i o feministkách, přitom tématu rovnosti pohlaví se věnuje i čím dál tím víc mužů. Třeba jeden z našich mužů měsíce: Kurzy sebeobrany mě dovedly k feminismu, říká Pavel Houdek.