Parkinsonova choroba: onemocní i třicátníci!

Parkinsonovou chorobou u nás trpí asi 50 tisíc lidí a nepostihuje rozhodně jen starší lidi. Sice se nejčastěji přihlásí u šedesátníků, ale mladší nemocní rozhodně nejsou výjimkou. „Máme pacienty, kterým není ani čtyřicet. Nemoc mnohdy začíná depresí, která předchází problémy s hybností, jako je třes či svalová ztuhlost,“ říká MUDr. Tereza Uhrová z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Odhalit, že trpíte právě parkinsonem, není vůbec jednoduché – typický třes rukou se objevuje až po letech. Předtím člověka trápí nespecifické problémy: potíže s čichem, se spánkem, únava, těžké nohy, bolesti ramen, nadměrné pocení či tvorba slin, zácpa, mohou se objevit deprese, přejídání, poruchy chování… Později přijde celkové zpomalení, ztuhlé svalstvo a problémy s rovnováhou.

Lehčí příznaky lékaři i pacienti často přičítají vyčerpání, stresu nebo jiným chorobám. A než je stanovena diagnóza, často je zničeno skoro 80 procent buněk, které tvoří dopamin. Situaci komplikuje také to, že nemoc zatím nedokáže jednoznačně určit žádný konkrétní test ani vyšetření.

„Měla jsem dvě děti, spoustu povinností, sotva jsem stíhala… To, že mne přestalo poslouchat tělo, jsem přisuzovala únavě,“ vzpomíná Romana Skála-Rosenbaum, pacientka a zakladatelka pacientské organizace Parkinson-Help. Ubíhaly měsíce a její stav se zhoršoval, lékaři ale příčinu neodhalili. „Říkala jsem si, proč najednou nemůžu udělat krok, proč se mi třesou ruce, proč mám křeče, proč když píšu, tak se to na konci řádku nedá přečíst. Pravou diagnózu jsem se dozvěděla až po deseti letech.“

Jedná se o neurologické onemocnění, při kterém se v mozku přestává vytvářet hormon dopamin zodpovědný za fungování motoriky, myšlení i emocí. Mozek tak postupně přestává správně pracovat a ovládat tělo i mysl a člověk ztrácí možnost kontroly nad různými částmi těla. Proč se to někomu stane, se zatím neví.

Stále se neví, proč nemoc vzniká, a neexistuje na ni žádný lék. Částečně funguje doplnění dopaminu. „Vyléčit nebo zastavit zatím nejde. Léčba umí úspěšně, bohužel nikoli navždy, ovlivnit příznaky, které se objevují v důsledku úbytku a kolísání hladiny dopaminu v mozku,“ říká profesor Jan Roth z Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

„V praxi to znamená, že můžeme díky lékům po určitý čas fungovat a být i soběstační. Někdo zvládne i částečně pracovat. Jak nemoc postupuje, neodvratně dochází ke zhoršování zdravotního stavu,“ konstatuje Romana Skála-Rosenbaum.

Součástí léčby je zdravý životní styl, rehabilitace, fyzioterapie, nízkofrekvenční pulzní magnetoterapie. Pomohou i neurochirurgové, když při operaci vyloučí z činnosti nervový okruh podílející se na příznacích choroby nebo pacientovi voperují neurostimulátor pro hlubokou mozkovou stimulaci. Dvě operace mozku prodělala i Romana: „Nevyléčily mne, ale bez nich bych si už ani nepřitáhla peřinu.“

Pacienti sázejí i na přírodní prostředky. „Využívají účinky konopí. Například vysokoprocentní CBD olej může působit neuroprotektivně, zabraňovat neurodegeneraci. Mastičku a tinkturu z konopí lze aplikovat na ztuhlá místa, semínko zmírňuje třes,“ říká Jiří Stabla z Carun Pharmacy.

I přes veškerou snahu nemocných i odborníků choroba s léty postupuje dál a příznaky se zhoršují. Lidé mají veliké potíže nejen s chůzí, ale i s mluvením, polykáním, psaním, mimikou… K tomu se někdy přidávají i různé psychické obtíže, třeba deprese a úzkosti, horší schopnost plánování atd. U některých starších nemocných se může objevit i demence. Nemocní se nakonec neobejdou bez pomoci druhých, jsou na vozíku, nebo dokonce upoutáni na lůžko.

.

Může hra s písmenky a čísly oddálit demenci a alzheimera?