Článek
„Hmm, dobrý.“ Takhle váš partner odpoví, když se ho ptáte na film, který právě viděl, na svatbu jeho nejlepšího kamaráda nebo na to, jakou má zrovna náladu. Co se týče emocí, vyjádřených v řeči, mohlo by se zdát, že jsou muži úplně chladní a bezcitní.
„Ženy reagují na prožitky emotivně a mají sklon je také tak popisovat. Všechno je pro ně překrásné, kouzelné, šíleně zajímavé, hrozně smutné nebo nekonečně dlouhé. Muži vyjadřují city skoupě a přímo – to ale neznamená, že je nemají,“ upozorňuje psycholožka Marta Boučková.
Na lovu se nemluví
Když Tomáš přestane vtipkovat, zachmuří se a mlčí, jeho žena Lucie přemáhá neklid a obavy. „Vím, že se nic nejspíš nic neděje, stejně mi ale v hlavě začne naskakovat spousta otazníků. Dostal padáka a stydí se mi to říct? Něco ho bolí, ale nechce jít k doktorovi? Nebo jsem ho něčím naštvala já? Kdyby aspoň něco řekl, byla bych mnohem víc v pohodě.“ A co na to Tomáš? „Ježíšmarjá. Já fakt nevím, co po mně vlastně chce! Nemám náladu, no, co jí mám o tom pořád vykládat?“
Pánové někdy ženám schopnost bez problémů vyjevit emoce závidějíFoto: thinsktock
Tomáš i Lucie se chovají přesně tak, jak jim velí geny zděděné po předcích. Muži, kteří byli na lovu nebo na válečné výpravě, většinu dne mlčeli. Hovor plašil zvěř, a vyjadřování citů? Tak leda pouštět hrůzu na nepřítele. Naproti tomu ženy, které trávily čas v táboře společnou prací a péčí o děti, mluvily pořád – vyměňovaly si zkušenosti, budovaly sociální vazby a učily se rozeznávat emoce z tváří a tónu hlasu.
V bazénu s želatinou
Ve světě citů se muži zkrátka cítí na tenkém ledě. „V emočním vztahu k ženám se muži cítí v nevýhodě, a tím více podtrhují nadřazenost rozumu,“ uvádí psycholog Jan Poněšický. „Ženskou logiku zesměšňují, ženské myšlení označují za subjektivní, úsudek za předsudek, zvídavost za zvědavost. Zdůrazňují logiku a věcnost.“ Označil vás partner za hysterku a odmítl se s vámi bavit o tom, co vás trápí? Je to jen sebeobrana – při takovém hovoru se cítí, jako kdyby měl zápasit v bazénu naplněném želatinou. Klouže to mezi prsty a nedá se to chytit. Brr!
Měl něco říct, ale neřekl to? Třeba za to ani nemohl... Muži jsou prostě jiní než ženyFoto: thinsktock
Vyznání lásky: přitlučená polička
Jak se tedy navzájem domluvit? Muž rozumí činům a jejich prostřednictvím vyjadřuje i emoce. Postavil vám na zahradě květinovou pergolu? To je jasný projev lásky. Chcete-li mu oplatit stejně, usmažte mu hromadu voňavých řízků. (O tom, co pro muže znamená víc než vyznání, si přečtěte tady.) Pokud máte něco na srdci, mluvte s ním řečí faktů, ne citů. Nečekejte, že pozná, co se ve vás děje – limbický systém, který má na starosti rozeznávání emocí druhých lidí, mají muži méně rozvinutý než ženy. Neříkejte: „Cítím se hrozně sama.“ Muž spíše přijme, když mu navrhnete: „Mohli bychom si každý čtvrtek večer spolu někam vyjít, co myslíš?“
A jak se máte vy chovat k němu? Pro ženu je to těžké pochopit, ale muž nestojí o vaši účast. Nepotřebuje se svěřit ani probrat brouky, které má v hlavě. Čím víc budete naléhat, tím je pravděpodobnější, že se pohádáte – nebo že ho vyštvete z domu. Chce se prostě se svým problémem poprat sám. Až ho vyřeší, vyleze ze své jeskyně a něco vám k tomu poví. Možná.
Kdyby byli muži stejní jako ženy, byla by to pěkná otrava, nemyslíte? Z koho by si pak ženy utahovaly v cukrárně a chlapi v hospodě?
