Musím se rozvést! Než vyslovíte tuto větu, nejspíš si projdete těmito 6 fázemi

Jsou nešťastné, trápí se, ale nemají sílu to změnit. Většinou to totiž trvá dlouho, než žena dokáže říct „konec, musíme se rozvést“. Některým ženám to zabere rok, jiným třeba dvacet let. Je totiž nutné projít si následujícími šesti fázemi.

Prostě si odmítají přiznat, že je něco špatně. Podvědomě předstírají, že je vše v pořádku, že jsou šťastná a spokojená rodina. Je to tak dokonalá hra, že tomu všemu vlastně věří i ony samy.

„Pro většinu žen je manželství vážný krok, jsou připraveny do něj hodně investovat, mnohé obětovat. Proto, když se začnou objevovat neshody a postupně i větší problémy, si nechtějí dlouho připustit, že je něco v nepořádku,“ vysvětluje vztahová koučka Lucie Königová.

Ve snaze zachránit svůj sen o šťastné rodině a lásce až za hrob popírají samy sebe.

Po určité době (ta se u každého liší) si pak jsou ženy sice schopné přiznat, že něco nefunguje, ale v rámci obrany tyto problémy zlehčují, leckdy si z nich utahují a ujišťují samy sebe i své okolí, že je to vlastně normální. „Je to vlastně jen jiná forma popírání. Je jednodušší tu tíhu odlehčit vtipem, zjednodušením. Ale vlastně si stále nechcete přiznat skutečný stav věci, a proto stále nemůžete přistoupit ke skutečnému řešení,“ vysvětluje vztahová koučka Kateřina Matláková ze Školy pro ženy.

Přijde ale chvíle, kdy ani tohle zlehčování nepomáhá. A přichází další fáze – omlouvání chyb partnera i těch svých. Jsou to věty typu „nemáme na sebe čas, až děti odrostou, bude to lepší“ nebo „až dokončí tenhle projekt v práci, nebude tolik ve stresu a už nebude pít“.

Je to samé „až" – až dostavíme dům, až doplatíme hypotéku, až partnera v práci povýší… „Ženy čekají a doufají ve změnu. Vytváří si často falešné naděje. Chápou a snaží se rozumem vysvětlit, proč se partner takhle chová. Často přicházejí i přísliby od partnera, že se změní, bude na sobě pracovat,“ popisuje Lucie Königová.

Je to ale velký nápor, ženy toho nesou na svých bedrech až příliš. Ničí je to, psychicky i fyzicky.

Už nemohou dál, přichází okamžik pravdy. Konečně jsou schopné samy sobě přiznat, jak to doopravdy je. Ale pořád doufají, nechtějí se vzdát. A proto se snaží vztah zachránit, bojují. Pokud boj končí porážkou, je možné, že už po téhle fázi skončí ti dva u rozvodového soudu. Ale často se utrpení ještě prodlužuje a přicházejí poslední dvě fáze.

Po neúspěšném boji jsou ženy unavené, bez energie a mají pocit, že nic nemá cenu. Z nejrůznějších důvodů stále nemají odvahu to ukončit (kvůli dětem, kvůli strachu z toho, že to samy finančně nezvládnou…). A tak rezignují a žijí prázdný vztah.

Není to život, ale přežívání. „Tahle fáze je velmi náročná na psychický stav všech členů domácnosti. Muž a žena vytvářejí vztah a rodinu jen na oko, pokud to trvá dlouho, odráží se to na psychice a somatizuje to. Ženy tak mnohdy končí na antidepresivech či na alkoholu, muž má milenku, děti jsou často nemocné,“ varuje Kateřina Matláková.

Je to poslední fáze. Přichází zlom, který může mít mnoho podob. Může to být opravdu velká a drsná hádka, to, že potkáte někoho nového a zamilujete se, prostě cokoli, odchod dětí z domova a konec vaší role matky.

Najednou víte, že takhle už žít nechcete! „Tahle fáze může přijít kdykoli, ale obvykle navazuje na čtvrtou či pátou fázi. Dojde trpělivost, čekání již nedává smysl,“ dodává Lucie Königová. Je to ten okamžik, kdy zaznívá věta: „Musím se rozvést!“

Máte něco podobného za sebou? Čím jste si prošly, než jste se rozhodly pro rozvod?