Můj syn by chtěl být holčička. Vyroste z toho?

Nejspíš nikdy ho neuvidíte, jak si hraje s autíčkem, nebo jak si z kuchyňského mixéru vytvoří provizorní kulomet. Na hřišti nelítá s kluky, ale sedí s děvčaty na pískovišti a vaří s nimi pískový dort. A občas si doma obleče princeznovské šaty, které si k narozeninám vyprosil na rodičích.

Sedmiletý Toník si raději pouští pohádky o mořských vílách a hraje si s panenkami. Roste z něj gay, nebo transexuál? Nebo je to jen takové období, které po čase přejde? A jak k takovému hochovi přistupovat?

Odborníci se shodují, že možné jsou vlastně všechny varianty. Z Toníka může doopravdy vyrůst gay nebo transexuál, ale stejně tak z něj může být lamač ženských srdcí. To všechno ukáže čas (žádná věková hranice, dokdy z toho dítě může vyrůst a dokdy už ne, neexistuje) a není vlastně vůbec potřeba po tom pátrat.

„To, že má nějaký chlapec ve svém chování víc ženských prvků, ještě nemusí nutně vypovídat o jeho orientaci. Může ho taky bavit a lákat prozkoumávání ženského světa,“ říká psycholožka Katarína Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Děti ještě totiž nejsou tolik zatíženy společenským rozdělením na to, co je „správně" ženské a co mužské. „Nejsou zatíženy společenským rozdělením rolí, nemají předsudky jako dospělí, což jim umožňuje zkoumat svět takový, jaký je," dodává Katarína Filasová.

Pro rodiče je samozřejmě trochu náročnější vybalancovat to, jak k takovému dítěti budou přistupovat. V prvé řadě by se měli vyhnout jakýmkoli soudům a hodnocením na adresu chlapce, ten musí vědět, že ho přijímají se vším všudy a milují ho bez podmínek. „Je důležité, aby hoch nedostával nálepky typu ,ten divný´ či ,ten jiný´. Pokud by tyhle hodnotící věty slýchal často, tak se mu zapíší hluboko do podvědomí a začne se přesně tak cítit a bude s těmito nálepkami chodit po světě,“ radí terapeut pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová.

Rodiče by měli chlapce přijmout, netlačit ho někam, kde mu není dobře, ale zároveň netrápit sebe. „Nemá třeba cenu kupovat mu hračky, které ho nebaví a nezajímají, to ho stejně nedonutí, aby si s nimi hrál. Na druhé straně bych neváhala mu citlivě sdělit, že chlapci růžové šatičky nenosí, nicméně kdyby to byl můj syn, také bych mu je koupila. Ale pokud by mi vadilo jít s ním v tomto oblečení po ulici, tak bych se do toho nenutila. Je třeba brát ohledy na dítě, ale i na rodiče,“ říká Katarína Filasová.

A na rodičích je, aby byli dítěti průvodcem světem, aby mu ho ukázali tak, jak funguje. „Je důležité, aby chlapec vnímal mužsko ženský svět. Aby třeba jemné ženské věci dělal s maminkou, klučičí zase s tátou. Ale rozhodně nejsem zastáncem předělávání a přikazování toho, co je a co není správné,“ dodává Lucie Mucalová.

Největší hrozbou jsou pro chlapce samozřejmě ostatní děti, které se mu mohou posmívat. „Důležité není pátrat po jeho orientaci, ale posilovat dětskou duši, aby se i v téhle fázi zvládla pohybovat, radostně žít a nestrádat,“ říká Lucie Mucalová.

Nejlepším přístupem je otevřenost a upřímnost. „Doporučuji hocha na to připravit. Vysvětlit mu, co je v klučičích kolektivech běžné, a že to, jak funguje on, je odlišné, a že to u ostatních může vyvolávat posměch,“ radí Katarína Filasová.

A je samozřejmě potřeba chlapce sledovat, vnímat případné změny v jeho chování (zamlklost, stranění se kolektivu, plačtivost, úzkostlivost a podobně), které mohou naznačovat psychické problémy. Pak je potřeba věc řešit s pedagogy, případně se nebát vyhledat terapeuta.

A co vaše děti, prošly si podobným obdobím?