Nemoc z líbání? To se říká o mononukelóze!

Abychom však nebyli nespravedliví – líbání není jediný možný způsob přenosu. Vzhledem k tomu, že se EB virus (virus Epsteina a Barrové), který infekční mononukleózu způsobuje, vyskytuje ve slinách, můžete se nakazit i přes kontaminované předměty, jako jsou zubní kartáčky, sklenice nebo společné nádobí. Ostatně, tak se nakazil i Mirek: „Obyčejná rodinná večeře mě stála pobyt v nemocnici, a především několikaměsíční přísnou dietu. Navíc teď až do konce života představuji riziko nákazy i pro ostatní,“ říká.

Virus mononukleózy totiž podobně jako jiné herpetické viry v těle člověka po první nákaze zůstává již celoživotně, a to i po odeznění akutní infekce. Čas od času se pak reaktivuje, ale pokud má člověk silný imunitní systém nebo dostatek protilátek v krvi, onemocnět již nemusí. Právě v tomto stadiu, kterému se také říká „toulavé“, však představuje riziko pro ostatní. Jak jsme se již zmiňovali, virus číhá v jeho slinách a při blízkém kontaktu může dojít k nakažení dalšího člověka.

Mononukleóza jako nemoc sama o sobě nebezpečná není. Navíc, přestože se v názvu vyskytuje slovo infekční, jde o nemoc málo nakažlivou. Problém nastává, když se vyskytnou komplikace, nebo se včas nerozpozná. Pak hrozí i poškození jater, sleziny nebo plicní obtíže.

Důležité je, si také uvědomit, že mononukleóza má inkubační dobu asi 4–6 týdnů, a teprve pak se objeví příznaky. Navíc se tato nemoc ve svých počátcích i akutním stadiu velmi podobá jiným bakteriálním a virovým onemocněním, protože má podobný průběh. (Mezi nebezpečné bakteriální onemocnění patří i meningokok, který je také podobný chřipce. Víte, jak jej poznat?)

Zpravidla prvním příznakem bývá únava, ale o to výraznějším je. Jde o nadměrnou až nepřekonatelnou únavu, která přetrvává i po odpočinku. Někteří pacienti ji dokonce popisují jako stav, kdy nedokázali přes všechno úsilí ani vstát z postele a vykonávat banální činnosti. Dále se přidává horečka, která může vystoupat až ke 40 °C, kterých dosahuje hlavně večer. Běžná je také bolest v krku a velmi obdobné pocity, jako při angíně. Také zvětšení uzlin na krku, a to vždy na obou stranách. Jen výjimečně se zduří i jiné uzliny.

„Pokud se u vás některé z uvedených příznaků objeví, zajděte k lékaři, jen ten dokáže na základě krevních testů a výtěrů z krku určit, zda jde skutečně o mononukleózu, nebo o jiné onemocnění,“ radí MUDr. Dalibor Sedláček z plzeňské fakultní nemocnice.

Potvrdí-li se diagnóza infekční mononukleózy, čeká vás léčba na několika úrovních. „Vždy postupujeme podle individuálního stavu pacienta. Mononukleóza je virové onemocnění, specifické léky na ni nemáme, proto se podávají antibiotika a léky na horečku. Důležitý je klid na lůžku (u těžších případů je vhodná léčba v nemocnici), strava s omezením živočišných tuků, alkoholu, dostatek vitaminů a podobně. Dieta, která se při mononukleóze doporučuje, připomíná jaterní dietu, ale nemusí být vždy tak přísná. Jejím cílem je co nejvíce šetřit játra, které EB virus také napadá. Stejně jako léčba akutního onemocnění, je významná i terapie a rekonvalescence po onemocnění. Jen tak se může dát organismus zpět úplně do pořádku,“ zdůrazňuje lékař.

Léčbu se skutečně vyplatí nepodceňovat. Vyhnete se následkům a komplikacím, které sice nebývají časté, ale jsou pak o to závažnější. „V nemocnici se mnou ležel na pokoji starší pán, kterému se při mononukleóze zvětšily nejen uzliny na krku, ale i okolo dýchací trubice tak, že nemohl dýchat. Sám mi potvrdil, že pokud by lékaři nepřijeli včas, pravděpodobně by se udusil,“ vypráví Mirek. Občas se vyskytují také neurologické komplikace nebo dokonce vznik žloutenky, ale ani jedno není u mononukleózy naštěstí příliš časté.

Přesto, proč toto riziko podstupovat? Není lepší se jí vyhnout? Chránit se můžete pečlivou hygienou, věrností stálému partnerovi (i když jde „jen“ o obyčejný polibek) a pak také péčí o svůj imunitní systém. Jen silná imunita se totiž s virem při setkání popere tak, že u vás mononukleóza vůbec nepropukne.

A víte, za co ještě může špatná hygiena?