Článek
Vánoce. Chutnají po medu a voní po skořici a pořád jsou stejně kouzelné, jako by byly první. Protože ony jsou první, byť mi nestačí prsty na rukou a nohou, abych spočítala, kolikero Ježíškových narozenin už jsem ve svém životě oslavila. A nepomohlo by dokonce, ani kdyby mi náš kocour půjčil k počítání všechny svoje drápky. O to víc prvních Vánoc jsem ale mohla prožít. Každý rok jsou první, protože něčím výjimečné. První, kdy jsem směla zůstat vzhůru do půlnoci a čísti si všechny nové knížky. První bez existence Ježíška, zato s vědomím, že takhle je to lepší, protože on má na starosti všechny děti, zatímco rodiče jen ty své, tudíž mají víc času shánět mrkací panenku a koloběžku. První, kdy mi babička nalila centimetr vaječného koňaku, který sice kolem rumu jenom prošel, ale stejně jsem si připadala dospělá. A první, kdy jsem skutečně dospělá byla, protože v postýlce spal pár týdnů starý syn. Takže jsem si mohla nalít zase jen centimetr vaječného koňaku, který kolem rumu zase jenom prošel. A další první Vánoce, kdy ke klukovi přibyla holčička, jež se právě na Štědrý den poprvé vzepřela na ručkách a kolínkách, aby si dolezla ke stromku a utrhla z něj bonbon v blýskavém staniolu. (Znáte lepší motivaci pro zvednutí se z gauče, než je čokoláda?) První Vánoce, kdy jsme s dětmi malovali perníčky a první, kdy jsme společně posadili špičku na stromek. A neuběhlo ani moc let a byly tady první, kdy dcera pekla cukroví sama a špičku jsme si vyrobili všichni společně už odpoledne při popíjení svařáku. A první Vánoce s partnery našich dětí, kdy jsme se pohádali o hrášek v bramborovém salátu a výšku obloženého chlebíčku. A taky první bez babičky a první bez tatínka a dalších milých blízkých lidí, kteří s námi sice nesedí u slavnostního stolu, ale v srdci je jich plno. Představuji si, jak tam všichni pospolu na Štědrý den diskutují, neboť otázka správného složení bramborového salátu dosud nebyla uspokojivě zodpovězena. Občas mě při té vášnivé debatě píchnou vidličkou u srdce, ale nevadí. Aspoň vím, že tam jsou.
Každé Vánoce jsou první. Ale všechny voní po medu a skořici. A taky domovem, láskou, vzpomínkami a nadějí. Tak ať jsou takové i ty vaše.
Šťastné, ohleduplné a veselé!
