Článek
Je moc malý, velký, tlustý, pihatý či nemá dostatečně trendy oblečení. Důvodů, proč se děti svým vrstevníkům posmívají, je celá řada. V podstatě stačí jakákoli jinakost. „Dětské posmívání vychází z potřeby dětí se neustále porovnávat a zjišťovat, kdo je v čem lepší a v čem horší. A pak mají potřebu to, v čem jsou lepší, zdůraznit. A toho nejrychleji a nejsnáze dosáhnou tím, že poníží toho druhého,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková.
PSYCHOLOGIE V PRAXI
Co s ním je?
To, že se s dítětem něco děje, rodiče většinou poznají. Pokud si ale nejste jistí, všímejte si následujících věcí, ty totiž značí, že vaši ratolest něco trápí:
- Je nezvykle zamlklé – nemá žádné zážitky ze školy, o něž by se chtělo podělit. Nevypráví o kamarádech, o tom, co dělali, že by chtěli něco podniknout a podobně.
- Je podrážděné – jakmile se zeptáte na školu, je ve střehu a podrážděně od tohoto tématu utíká. Může být i drzé a zlé ve snaze nebavit se o škole.
- Snaží se ulít ze školy – vymýšlí si důvody, proč nemůže jít do školy. Jednou ho bolí v krku, podruhé hlava a potřetí břicho. Vy ale víte, že fyzický důvod, proč by nemohl do školy, neexistuje.
- Chodí za školu – to už je hodně vážné! Pokud vám dítě cíleně lže a tvrdí, že bylo ve škole, ale přitom vy víte, že tam nedorazilo, je nejvyšší čas jednat!
Musíte dítě jemným a klidným způsobem donutit, aby řeklo pravdu. Musí se vám svěřit s tím, že se mu spolužáci posmívají, jinak nemáte šanci problém vyřešit.
Nejdřív se ptejte, potom jednejte
Neznamená to ale, že hned poběžíte do školy a ztropíte tam pořádnou scénu. Nebo si počkáte přímo na posměváčky, kterým to pěkně vytmavíte. Jednejte v klidu, vyplatí se to! Zjistěte, co přesně se děje a své ratolesti se zeptejte na následující:
- Jak posměšky vypadají – dítě by mělo co nejkonkrétněji popsat, proč se mu děti posmívají, co mu říkají a jak často.
- Kdo se ti posmívá – je rozdíl, zda se do něj naváží jeden spolužák, nebo celá třída, proto byste měli mít přehled i o tomhle.
- V jakých situacích se mu posmívají – opět je důležité vědět, zda je to třeba jen při tělocviku, protože nepřeskočí kozu, nebo v podstatě pořád.
Zajděte do školy, ale ve smířlivém duchu. Mluvte raději s učitelkou, než s provinilcemFoto: Africa Studio, Shutterstock.com
Klidně zajděte i do školy, ale jednejte ve smířlivém duchu. „Je možné se zeptat třeba učitelky, zda si něčeho nevšimla. Jděte tam ale s tím, že nevíte přesně, co se děje a chcete to zjistit, abyste to společně mohli řešit. Ale postoj typu ,synovi se posmívají, tak to tedy ne, takhle to nenechám' bych rozhodně nedoporučovala,“ radí Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Až poté, co budete mít o všem jasno, můžete přikročit ke konkrétním opatřením. Většinou (pokud nejde opravdu o drsnou šikanu) nápravu zjednají rodiče posměváčků, které informuje učitelka. Ta navíc na vše dohlédne, a pokud je to zkušená pedagožka, dokáže to zvládnout. Pokud se ale vaše dítě stále trápí, možností je samozřejmě i jiná škola.
Vychovejte sebevědomé dítě
Ale pozor, je dost pravděpodobné, že i na nové škole budete po čase řešit něco obdobného. „Myslím, že to, koho si děti vyberou jako terč posměchu, není náhodné, ale ten, komu se posmívají, už má v sobě predispozice stát se tím, komu se posmívají. Celé to má kořeny v rodině a výchově,“ říká Anita Michajluková.
Většina dětí s přiměřeným sebevědomím se totiž dokáže běžnému posmívání vcelku bez problémů bránit a jejich vlažný přístup posměváčky nijak nemotivuje, takže nemají důvod pokračovat. Naopak děti, které mají nízké sebevědomí a neustále o sobě pochybují, jsou dokonalý cíl. Jak ale v dítěti vypěstovat dostatečné sebevědomí? Zkuste to takhle:
- Jasně dítěti vysvětlete, že každý je jiný, každému jde něco jiného a nikdo neumí všechno.
- Ukažte mu, v čem je jedinečné právě ono (není pohybově nadané? Fajn, ale zase krásně kreslí).
- Podporujte ho v tom, co mu jde a baví ho to (neposílejte ho na fotbal s tím, že si zlepší fyzičku, ale dopřejte mu kurz kreslení, který jeho talent rozvine).
- Nepřipomínejte mu jeho nedostatky (nevzdychejte nad jeho neobratností, radši mu pochvalte obrázek, který namalovalo).
A víte, co je na tom nejlepší? Že touhle výchovou dítě uchráníte nejen posměšků, ale nejspíš docílíte i toho, že se nestane jedním z posměváčků. Bude totiž odmala veden k tomu, že úspěchu se docílí snahou a pílí, nikoli urážením a výsměchem.
Posmíval se někdy někdo vašemu dítěti? Jak jste to řešili?
