Článek
Mít ve skříni na ramínku malé černé je dnes nepsanou povinností snad každé ženy. Ne vždy je ale mohly (nebo chtěly) oblékat. Kdo vlastně může za posedlost obyčejnými šaty a proč se v garderobě objevil i kožený křivák?
Zrození prvních džín
Když Spojené státy zachvátila v roce 1853 zlatá horečka, vydal se mladík s bavorským původem Levi Strauss (1829–1902) vstříc svému štěstí do San Francisca. K bohatství ovšem nepřišel rýžováním zlata, nýbrž prodejem denimových kalhot, které splňovaly neúprosné požadavky tehdejších zlatokopů. S nápadem zpevnit kapsy měděnými nýty pomohl Levimu krejčí z Nevady Jacob Davis (1831–1908). Džíny vydržely celodenní nošení i v drsných podmínkách a 20. května 1873 je dvojice obchodníků nechala patentovat. Popularitu u žen si rifle (umíte si vybrat ty správné?) získaly po uvedení filmu Řeka do nenávratna (1954), kdy se v nich objevila Marilyn Monroe (†36).
Druhá kůže
I kožený křivák byl původně součástí ryze pánského, a navíc motorkářského šatníku. Na trh jej uvedla roku 1928 firma Schott NYC pod názvem Perfecto, což byla zároveň značka oblíbených doutníků Irvinga Schotta, jednoho ze zakladatelů oděvní společnosti. Distributorem revolučních bund se stala značka Harley Davidson, která je odkupovala za 5,5 amerických dolarů. Jenže ačkoli měl křivák pár příznivců mezi motorkáři, na běžné nošení si ho lidé zkrátka neoblékali. Když však roku 1953 zazářil herec Marlon Brando (†80) ve snímku Divoch coby vůdce čtyřicetičlenného gangu Černí rebelové v kožené bundě, popularita tohoto kousku rostla strmě vzhůru. O dva roky později se definitivně stal celosvětovým trendem. V křiváku se totiž objevil i idol tehdejší mladé generace James Dean (†24).
Madam v kalhotách
O nehorázný skandál v historii se ovšem postaraly ženy, které místo sukně navlékly nohavice. K „nepatřičnému chování“ rebelky navedl v roce 1911 francouzský designér Paul Poiret (1879–1944), jeden z prvních návrhářů dámských harémových kalhot. Mezi průkopnice v odívání patřila herečka a hrdá bisexuálka Marlene Dietrich (†90). V přísně konzervativní společnosti bourala předsudky a z pomluv si hlavu nedělala. Ve třicátých letech minulého století ji fanynky pravidelně potkávaly v kalhotovém kostýmu, a tak není divu, že toužily vypadat jako ona.
Kde se vzaly malé černé?
Nadčasovým a univerzálním šatům, které se hodí téměř pro každou příležitost, neřekne módní průmysl jinak než „malé černé”. A jak už název napovídá, rozhodně nejde o večerní róbu s vlečkou v pestrobarevném odstínu. Vděčíme za ně ikonické návrhářce Coco Chanel, jejíž model Ford v délce pod kolena vyšel v roce 1926 na stránkách dámského magazínu. Pro jednoduchý design a cenovou dostupnost byl připodobněn k vozu „T“ ze stáje zmíněné automobilky. Nesmrtelnou slávu malých černých odstartoval ovšem až snímek Snídaně u Tiffanyho (1961), protože byly jedním z proslulých kostýmů ikonické krásky Audrey Hepburn (†63).
Krátký proces
Od doby, kdy Marlene Dietrich (†90) zpopularizovala trend dámského kalhotového kostýmu, uběhlo něco málo přes třicet let, a svět už opět nedočkavě vyhlížel jakékoli novinky. Schylovalo se k další módní revoluci. Britská návrhářka Mary Quant (89) způsobila nevídaný rozruch, když v roce 1964 představila obecenstvu šaty i sukně v mini délce. Později se však nechala slyšet, že šlo o nápad jejích zákaznic, které toužily po zkrácených verzích běžných oděvů. Ať už to bylo tak nebo onak, této odvážné Angličance patří velký dík za neotřelou inovaci.
A co nosíte nejraději vy?