Článek
Sprchové vaničky jsou klasika, ale i ta prošla změnami. Další možností je na vaničku obrazně řečeno zapomenout a použít odtokový žlab, případně vpusť. V čem se tato provedení liší?
Zaměřeno na vaničky
Vaničky se vyrábějí z mnoha materiálů (akrylát, litý mramor, smalt, keramika), různých tvarů (nejčastěji čtverec, obdélník, čtvrtkruh) i velikostí (od základní asi 80 x 80 cm výše, ale najdete i maxi vaničky třeba 160 cm dlouhé). Celková hloubka výrobku se pohybuje v řádech centimetrů, mezi nejnižší patří vaničky asi tři centimetry. Právě nízké vaničky jsou hodně v oblibě, protože se do nich snáz vstupuje.
Jak je instalovat
S ohledem na montáž se vaničky prodávají v několika provedeních. Můžou stát na nožičkách či na polyuretanovém nosiči, pak je třeba je obezdít – kromě vaniček lisovaných vcelku s obkladovým panelem. Mohou se připevnit k podlaze, ale také do ní přímo zapustit.
Pro montáž je podstatná nejen celková hloubka vaničky, ale i sifon a také napojení na odpad. Ověřte si, jaká je výška sifonu k vybrané vaničce (běžné je asi devět až deset centimetrů, ale na trhu jsou i plošší, nižší sifony) a jaké možnosti instalace jsou ve vašem konkrétním případě reálné.
Bez bariér
Další řešení nabízejí odtokové žlaby instalované v podlaze. „Můžete-li zasahovat do podlahy více než sedm centimetrů, lze žlab instalovat – nejnižší žlaby mají hloubku právě kolem sedmi centimetrů. Pokud ne, je třeba podlahu v místě sprchového koutu zvýšit,“ upozorňuje designérka Martina Šimková. Pro úplnost připomíná ještě třetí možnost – použití odtokové vpusti, spádování podlahy do jednoho bodu kvůli vpusti je však náročnější.
Žlab v akci
Žlaby se většinou skládají ze dvou základních částí: těla a roštu. Součástí těla je sifon, který se napojuje na odpadní potrubí a vyrábí se z nerezu, plastu či obou materiálů. Rošty jsou rovněž z nerezu, broušeného či leštěného, ale třeba i skla nebo na pohledovou část nalepíte dlažbu. Žlaby se zpravidla umísťují do prostoru koutu, případně na stěnu z boku, kolmo k podlaze.
Hraje roli design?
Kromě pohledu bezbariérovosti k popularitě žlabu přispívá fakt, že je méně viditelný než sprchová vanička. Ale člověk by se neměl řídit jen designem. „Při použití žlabu myslete na spádování podlahy a přesné nařezání a položení dlaždic. Obecně u žlabu či vpusti platí, že je třeba dodržet spádování podlahy jeden a půl až dva centimetry na jeden metr, kdežto vaničky jsou poměrně jednoduché na instalaci a spádování mají vyřešené už z výroby. A když můžete zvolit zapuštěnou vaničku, podlahová plocha bude souvislá,“ říká designérka Martina Šimková.
Abyste nevytopili sousedy
Co ještě hraje roli při rozhodování, zda použít vaničku, nebo žlab? Ve starších domech může dojít k vytvoření trhliny mezi dlažbou a žlabem, to nelze nikdy vyloučit. „V těchto případech je vhodnější použít sprchovou vaničku. Ovšem pokud bydlíte v novostavbě, pak při správné instalaci není z hlediska potenciální závady rozdíl mezi tím, zda zvolíte vaničku, či žlab,“ uvádí designér Jozef Počil.
Nezapomeňte však nejprve zjistit, jaké možnosti vaše koupelna dovoluje z pohledu konstrukce podlahy a napojení na odpad. Nejlepší bude, když si povoláte odborníka k posouzení, a až pak se definitivně rozhodnete.
A čemu byste dali přednost vy?