Mladá žena skončila na vozíku. Dostal ji tam stres a únava

Žila jako mnoho jejích vrstevnic. Práce, zábava, sport, ale skoro žádný odpočinek. Druhá polovina roku 2016 byla pro Courtney Runyon obzvlášť plná stresu, spěchu a námahy. Že je něco špatně, si poprvé všimla v únoru 2017. „Najednou jsem měla problém ve sprše zvednout ruce nad hlavu a umýt si ji. Musela jsem ji sklonit. Ručník mi připadal těžký jako kámen, musel mi pomoci můj tehdejší přítel,“ vzpomíná mladá žena s tím, že nad tím tehdy nakonec mávla rukou. Myslela si, že jde o chvilkovou únavu, která rychle přejde.

Jenže nic se nezlepšovalo, spíš naopak. Postupně ztrácela cit a sílu v nohách i rukách. Vyvrcholilo to v srpnu, když letěla do Mexika na svatbu svých známých. Na letišti si chtěla koupit kávu, ale nedokázala ani otevřít peněženku. „Musel mi pomoct kamarád. Já jen seděla na letišti a plakala jsem,“ popisuje Courtney.

Na svatbě se problémy opět projevily. „U jídla jsem neudržela ani vidličku, nedokázala jsem ji dopravit do úst. Musela jsem si ruku opřít o stůl a sehnout se až k vidličce, abych se vůbec najedla,“ říká.

Lékaři měli nejprve podezření na roztroušenou sklerózu, ale testy tohle onemocnění nepotvrdily. Následovalo několik dalších testů na jiné choroby, ale vždy s negativním výsledkem. Nakonec Courtney vyhledala odborníka v Nevadě a ten přišel s diagnózou: chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění demyelinizační polyradikuloneuropatie (CIDP).

Nebylo to sice příjemné zjištění, ale byla to svým způsobem úleva vědět, v čem je problém. „Zjednodušeně řečeno, imunitní systém začal útočit na vlastní tělo, spaloval nervy v končetinách, v krku, na obličeji i na vnitřních orgánech,“ vysvětluje Courtney. Nakonec skončila na vozíku, nemohla ani mluvit, ani polykat. Na tři měsíce byla totálně paralyzovaná a starali se o ni v pečovatelském domě. „Držela jsem šedesátidenní speciální autoimunitní dietu, cvičila a rehabilitovala,“ říká.

Její stav se ale spíš zhoršoval, navíc v listopadu 2017 musela pečovatelský dům opustit, protože její zdravotní pojištění už nestačilo na uhrazení nákladů. Další dny strávila v různých nemocnicích a ústavech, až na Vánoce 2017 si ji mohli domů vzít její rodiče. „Byla jsem dospělá, ale potřebovala jsem péči rodičů jako malé dítě. Cítila jsem to jako porážku, jako bych selhala,“ vzpomíná Courtney.

Pak ale přišel den, kdy si uvědomila, že tesknit po starém životě nikam nevede. Že vlastně ten starý život ji dostal do téhle situace. „Najednou jsem cítila úlevu. Věděla jsem, že mám milující rodinu, která mně pomůže a podpoří. A že pokud se chci uzdravit, musím svůj starý život hodit k ledu. Nemůžete se uzdravit v prostředí, které vaši nemoc způsobilo,“ vysvětluje.

Courtney tak přestala snít o návratu do Las Vegas, kde předtím žila, o návratu ke své staré práci, a rozešla se i se svým tehdejším přítelem. „Milovala jsem ho, ale nebyl mi tehdy vůbec nápomocný. A když mi bylo někdy opravdu děsně, zavřela jsem oči a představovala si, jak jsem na pláži v krásných červených šatech,“ vzpomíná.

Nakonec se díky léčbě a poctivé rehabilitaci z vozíku zvedla. Pořád není úplně fit, její tělo se neustále zotavuje. Bez pomoci se ještě neobejde, někdy potřebuje obout či zapnout bezpečnostní pásy. Ale už opět může žít trochu aktivní život. S pomocí přátel si splnila i svůj sen o pláži a červených šatech. A letos v únoru zvládla s přáteli pěšky a s pomocí nordic holí slavnou Svatojakubskou pouť, legendární cestu ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve Španělsku.

Život je někdy jak jízda na horské dráze, komukoli může přichystat nepříjemné chvíle. Třeba tahle Krásná modelka ochrnula během chvilky. Jak se to mohlo stát?