Článek
Drogy jako lék? Opravdu po vás chceme, abyste vůbec jen připustili myšlenku, že doposud zatracované, zakazované a obávané látky by mohly léčit? Pojďte na chvíli uznat, že by na tom mohlo něco být. Že jsme o přírodních halucinogenech možná ještě nezjistili všechno – anebo jsme zapomněli, co o nich věděli a pár století zpátky i využívali naši předci – a s čím ostatně doposud pracují šamani.
O tom, jaký potenciál se v halucinogenech schovává, jsme si povídali s Mgr. Ritou Kočárovou (30), výzkumnicí v Národním ústavu duševního zdraví, spoluzakladatelkou České psychedelické společnosti a ředitelkou Beyond Psychedelics – první vědecké konference o psychedelikách v ČR. Zabývá se (psycho)terapeutickým využitím psychedelik, jejich výzkumem v 60. letech v bývalém Československu, závislostmi a tradiční amazonskou medicínou.
Na začátek si neodpustím osobní otázku: jak se mladá dívka dostane k výzkumu halucinogenů? Hodně lidí to asi musí překvapit a zarazit…
Standardní to není a je pravda, že jsem to musela probírat i s rodiči. Chtěli, abych se stala právničkou, a to, že jsem si vybrala psychologii – a ještě studium halucinogenů – nebylo snadné přijmout. Museli se s tím postupně sžívat a přesvědčit se, že i tenhle směr má budoucnost, že najdu uplatnění.
Ale není to jen o rodičích – vždyť i na škole jsem měla co vysvětlovat, když se psychedelika, konkrétně ayahuasca, stala předmětem mé diplomové práce. Není lehké bojovat proti zažitému přesvědčení, že jsou čisté zlo, na kterém okamžitě získáte závislost a stane se z vás jejich otrok.
Takže nejsou?
Zneužít se dá všechno! Jistě jste slyšeli, že dobře rozjetý a opravdu celosvětově úspěšný výzkum LSD, který probíhal u nás v šedesátých letech, skončil i proto, že pod vlivem téhle látky docházelo k různým úrazům, lidé skákali z okna a páchali sebevraždu, či prožili trauma. Příčinou bylo, že se LSD dostalo se do rukou těch, kteří s ním neuměli pracovat, neměli vzdělání, neznali dávkování.
Psychedelika mění vnímání, vědomí a člověk si může ublížit. Ale to je stejné, jako kdybyste posadili člověka, co neumí řídit, do auta a pustili ho do provozu. Nejspíš ublíží sobě i ostatním, možná i někoho zabije – ale zakážeme auta, anebo se postaráme o to, aby řídili jen ti, co to umí a znají pravidla silničního provozu? Věřím, že pokud bychom docílili možnosti vzdělávat se v práci s těmito látkami a podávali je lidem během terapie, jejíž by psychedelika bylo jednou ze součástí, tak mnohé psychické nemoci opravdu pomohou zvládnout. Čemuž nasvědčují i nejnovější vědecké poznatky.
Rita Kočárová se věnuje studiu halucinogenů, které by se mohly v budoucnu stát součástí léčebné terapieFoto: Mgr. Rita Kočárová
Vyzkoušela jsem to na vlastní kůži
Vím o vás, že jste si takovou zkušeností prošla – i za to vás mohou někteří odsoudit…
Jak bych mohla lidem vyprávět, co je čeká. Jak bych jim mohla nabídnout pomoc, pochopit je, kdybych nevěděla, neměla osobní zkušenost. Ano, jako výzkumník jsem prošla částí terapie, kterou nabízí centrum Takiwasi v Peru, kde se závislosti léčí za pomoci tradiční amazonské medicíny. Součástí terapie je i přírodní psychedelický nápoj, který se nazývá ayahuasca. Zkušenost po podání psychedelik není sdělitelná, ten pocit nezískáte jinak, nevyčtete z knih, neporozumíte mu z vyprávění.
Stejně postupovali kdysi lékaři, kteří zakládali psychofarmakologii a každý lék, který chtěli dát svým pacientům, nejprve vyzkoušeli na sobě.
Chápu vaše důvody, ale jestliže se jím léčí závislosti – co měla jeho konzumace dát vám, která tam nebyla s žádným problémem či závislostí?
Ono je dobré si uvědomit, co je to vlastně závislost. Pro mě není ani tak důležité, zda je člověk závislý, ale co mu jaké chování dává a co mu bere. Užívání různých látek naplňuje nějakou potřebu a je potřeba zjistit jakou a jak ji naplnit tak, aby to neškodilo vám ani okolí - a třeba to přineslo i něco dalšího. Podobné je to s mnoha aktivitami, můžeme být závislí na práci, na sexu, na vztazích. Myslím, že každý máme něco, co nám někdy komplikuje běžné fungování, co brání zdravým vztahům s okolím i s námi samotnými.
A s tím nám mohou halucinogeny pomoci?
Jejich užití vám umožní změnit pohled na svět, na sebe – v některých případech je to zážitek, který by se dal přirovnat k traumatu po prodělané nehodě, šoku z vážné nemoci, z úmrtí někoho blízkého. To jsou stavy, které nás zasáhnou a změní žebříček hodnot. Po nich často nezůstanete stejní, začnete vnímat všechno jinak a pomůže vám to se srovnat psychicky. i skrze psychedelika si můžete zažít něco velmi neobvyklého - a když jsou podána správně, přinesou pozitivní důsledky.
Lék, nebo droga?
Dobře, ale na takové zkušenosti se nestanu závislou, kdežto na těchto látkách ano.
Právě, že ne. To je jeden z mýtů, ze strašáků, které se kolem nich postavily, aby odradily před jejich laickou konzumací. Psychedelika jsou návyková opravdu minimálně – a mohou být podána velmi bezpečně. Jejich nebezpečí je hlavně v tom, že vás dostanou do stavu, kdy se zcela neovládáte, ocitnete se v jiném světě a můžete si ublížit – ať fyzicky či psychicky. Pokud by je podával školený odborník v rámci terapie, která by zajistila bezpečí pro tělo, a prožité byste společně psychicky zpracovávali, tak věřím, že by to byl přínos.
Nejde nám o to, aby se tyto látky legalizovaly a dostaly do rukou všech, ale abychom se je naučili používat ke prospěchu. Abyste si mohli vybrat – chcete každý den spolknout prášek s antidepresivem, nebo chcete podstoupit terapii s použitím psychedelika, která vám třeba pomůže vyřešit jádro problému…
A už se to někde ve světě podařilo?
V Americe jsou krůček od schválení MDMA - zkouší ji na psychické obtíže vojáků, kteří se vrátili z války. Posttraumatická stresová porucha je tam silné téma a podle studií na ni právě psychedelika zabírají. Po světě existují místa, kde je možné legálně podstoupit psychedelickou terapii s určitou látkou, která je v dané zemi legální, například ayahuasca v Peru nebo ibogain v Mexiku. No a pak jsou tu různé kurzy, terapie a šamanské rituály, které to nabízejí, ovšem na hranici zákona. Rozhodně zájem o tohle téma stoupá.
Říkáte, že prožitek je to opravdu silný. Myslíte si, že lidé ho nebudou chtít opakovat, tedy již bez ohledu na to, zda půjde o léčbu, budou chtít další dávku?
Na základě dosavadního výzkumu vás mohu ujistit, že to není vždy zážitek, který byste chtěli opakovat. To není jistota ráje, ale můžete si sáhnout do svých vzpomínek, prožitých a zasunutých traumat, najdete i to, co schováváte hluboko, aby vás to nezranilo. Najednou to před vámi je a není se kam schovat.
Pokud mají lidé deprese nebo jiné psychické potíže, zpravidla to má nějakou příčinu. A mnohdy jen to, že se tomu postavíte a vyrovnáte se s tím, může ty potíže skutečně odstranit a nejen odsunout do pozadí. Je to silný zážitek, ale i když může být krásný, není to zpravidla tak, že se do něj vrhnete znovu za dny, týdny, měsíce nebo dokonce roky…
Myslíte si, že je možné, aby se po případné legalizaci halucinogenů jako léku předešlo jejich zneužití?
Raději používám termín regulace, než legalizace. Tedy povolit tyto látky pro různé způsoby jejich užití, ale za určitých jasně stanovených podmínek, aby nedocházelo k jejich zneužití, abychom se vyvarovali škod z jejich nekontrolovaného užívání. A možné to je, dokonce s tím máme unikátní zkušenost. V šedesátých letech jsme byli jedním z významných center výzkumu účinku LSD – dokonce jsme měli licenci na jeho výrobu. Když ho ve světě zakázali, protože se začalo rekreačně zneužívat, pokračovalo se u nás dál - i proto, že byla nastavena jasná a přísná pravidla, díky kterým ke zneužívání prakticky nedocházelo. A takhle by to mělo být i do budoucna.
Mluvíme o látkách, které jsou brány jako drogy a jsou nelegální. Kde je pro studijní účely berete?
Jde hlavně o psilocybin, látku, která je v lysohlávkách. Tu v současnosti dovážíme z Německa. Ale říkáte drogy – co je droga? Pokud se podíváte na původ toho slova, pak označovalo léčivo. A všechna léčiva jde zneužívat. Psychedelika, stejně jako jiné přírodní látky, jsou tu po staletí. Už jsme je jen zapomněli správně užívat, tak hledáme správnou dávku a metodiku podávání.“
Výzkum toho, co halucinogeny mohou nabídnout v léčbě, bývá také předmětem přednášek pro laickou i odbornou veřejnostFoto: Mgr. Rita Kočárová
Co drogy mohou léčit
Stojíte na začátku svojí kariéry, co by – v ideálním případě – mělo být jejím cílem?
Tím konečným cílem by měla být společnost, která dokáže s psychoaktivními látkami a změněnými stavy vědomí zacházet zodpovědně a bezpečně. To nás ale čeká hodně práce. Nestačí psychedelika pouze překlasifikovat v legislativě, ale také je skrze výzkumy zařadit do konvenční medicíny, naučit se je užívat v terapii.
Ještě jsme neřekli, které látky by mohly podle vás mít léčebný potenciál…
Je to například psilocybin z lysohlávek, LSD, ayahuasca, MDMA, ibogain či ketamin – poslední tři nejsou klasickými psychedeliky, ale často je tam řadíme. Někdy se k nim řadí i marihuana. Mnohé překvapí, že i v naší přírodě najdete rostliny, ze kterých by šlo psychedelika získat. Jsem přesvědčená, že jich bylo víc, že je naši předci znali a používali, jen jsme to už zapomněli.
Komu byste chtěli psychedeliky pomoci?
Mohla bych jmenovat řadu duševních onemocnění, jako deprese, závislosti, či post-traumatickou stresovou poruchu. Výzkumy ukazují, že mohou snižovat úzkost u smrtelně nemocných a umožnit jim prožít poslední dny spokojeněji. Také naznačují, že by mohly mít potenciál i pro zdravé jedince. Například mikro dávkování těchto látek by mohlo podpořit kreativitu, uvolnit stres, povzbudit myšlení, zlepšit kvalitu života. Vždy to ale vyžaduje kontrolované podávání a dostatečné vzdělání. Naším cílem – a to budu stále opakovat – není pouze legalizovat drogy, jak si mnozí myslí. V první řadě jde o to tyhle látky nabídnout jako jednu z možností léčby, která patří a má patřit do rukou odborníků. Pacienti by měli mít možnost je využít a vyzkoušet. Především ti, u kterých konvenční léčba nezabírá.
Je pro vás terapie psychedeliky přijatelná?
