Milý Ježíšku aneb Nejvtipnější dětská přání

Vánoce milují samozřejmě i dospělí, ale co si budeme povídat, jakmile máte v rodině děti (obzvláště malé, které ještě věří na Ježíška), točí se svátky hlavně kolem nich. A základem je dopis Ježíškovi, protože snad každý rodič chce svým ratolestem jejich vánoční přání splnit do puntíku.

Už jen tím, že dopis několikrát aktualizují – něco z něj škrtají, něco přidávají – rodičům situaci dost komplikují. Vznikne chaos, ve kterém je těžké se vyznat. Ale nejhorší je, když narazíte na naprosto nereálná přání. Tohle třeba letos řeší maminky z řad našich známých a čtenářek.

Hodně dětí si k Vánocům přeje sourozence. Je to skoro až taková vánoční klasika. A v určitém smyslu to není leckdy nesplnitelné, jen bývá problém s načasováním.

Své o tom ví šestatřicetiletá Zuzka, jejíž čtyřletý Jeníček si o sourozence Ježíškovi napsal. Pod stromečkem ho sice nenajde, ale Zuzka je přesvědčená, že zhruba šestiměsíční zpoždění tohoto dárečku pochopí. „Problém je spíš v tom, že Jenda má naprosto jasnou představu o tom, jaký by ten sourozenec měl být. Chce brášku, v žádném případě sestřičku. Musí se prý jmenovat Bořek, protože Jenda miluje pohádky o Bořku staviteli. No a taky prý potřebuje, aby uměl rychle běhat a skákat, aby spolu mohli závodit,“ popisuje Zuzka, která pohlaví svého miminka ještě nezná. „Jestli to bude holčička a Jenda bude i tak trvat na tom, aby se jmenovala Bořek, tak vážně nevím,“ směje se Zuzka.

Pejsek, kočička, želvička či králíček. Ani tohle nejsou nijak neobvyklá dětská vánoční přání. Snad každý prcek jednoduše touží mít nějakého svého vlastního, a hlavně opravdového živého mazlíčka.

I tohle se dá za určitých podmínek splnit, pokud rodiče usoudí, že to se zvířátkem v rodině zvládnou. „Co bych dala za to, kdyby si naše Sofinka přála třeba králíčka. Koupila bych jí třeba dva. Jenže Sofča chce tygra. Skutečného, živého tygra, rozhodně ne plyšáka, to už jsem samozřejmě zkoušela,“ kroutí hlavou třicetiletá Martina, maminka téměř čtyřleté holčičky.

Ale pozor, může být i hůř. Když na to přijde, tygra můžete alespoň adoptovat, stát se v zoo třeba jeho sponzorem nebo se tam na něj chodit každou neděli dívat. Ale co když si vaše dítě přeje skutečného živého dinosaura nebo draka? Tedy tvory, kteří prostě vůbec neexistují? „Našeho Fandu prostě letos čeká první velké zklamání,“ usmívá se jednatřicetiletá Hanka, maminka tříletého caparta.

Velmi zapeklité jsou situace, kdy dítě touží po jedné konkrétní věci, ale jednoduše není schopno vysvětlit, co přesně to je. „Milý ježíšku, moc si přeju tu krásnou stavebnici, jak má spoustu barevných kostiček, co ale nejsou kostičky, ale takový různý kousky, co se k sobě připojujou a pak držej, i když to třeba spadne na zem.“

Když si tohle přání své za chvíli šestileté dcerky přečetla osmatřicetiletá Lenka, byla v koncích. „Nemám ani ponětí, jakou stavebnici si naše Natálka přeje. Jediné, co jsem pochopila, je, že to není lego. A čím víc to Natálka popisuje, tím větší zmatek v tom máme,“ říká Lenka.

Její dcerka prý hru zahlédla v televizi, ale víc neví. „Ukazovala jsem jí i různé katalogy hraček, ale nenašla to tam. Volám ji pokaždé, když je v televizi reklama na hračky, ale taky nic,“ je bezradná Lenka. Ta má totiž podezření, že nejde o skutečnou stavebnici, kterou lze koupit, ale stavebnici z nějaké pohádky či filmu, který Natálka viděla.

A co si přejí vaše děti?