Článek
V běžných situacích to vypadá, jako by se pro sebe narodili. Je jim spolu fajn, v posteli jim to skvěle funguje, umí se spolu zasmát, mají se rádi. Jenže jakmile dojde na zásadnější otázky od plánování dovolené až po otázku bydlení, jejich názory se zcela rozcházejí.
„Za normálních okolností jsme skoro jako jedna duše, stejný smysl pro humor, stejný vkus na filmy, stejné politické názory a podobně. Jenže pak on začne plánovat koupi domu za městem, ale já nechci zahradu, ale centrum s kavárnami a restauracemi. On plánuje podnikání, mně to nepřijde vůbec jako dobrý nápad,“ popisuje Anna (31).
Jsou to dlouhé chvíle, kdy se snaží najít nějaký kompromis, místo, kde se alespoň trochu střetnou představy jich obou, jenže se to nedaří. „Ty názory jsou mnohdy tak odlišné, že prostě žádný průsečík neexistuje. Jeden z nás musí tomu druhému ustoupit a zapomenout na to, co chce on,“ říká Anna, která samozřejmě přemýšlí, zda je tohle dlouhodobě udržitelné.
Abyste byli spokojení, chce to hodně trpělivosti a umět ustoupit, a to oba z páruFoto: Pressmaster, shutterstock.com
Odlišné názory ke vztahu patří
V prvé řadě je potřeba říct, že nejspíš nikdy nenajdete protějšek, který by měl na vše stejný pohled jako vy.
Pár vždy tvoří dvě samostatné jednotky a základem fungujícího vztahu tedy není názorová shoda, ale schopnost vytvářet dohody a kompromisy. „Je zcela běžné, že se partneři na něčem nemohou shodnout a mají na určitou věc rozdílný názor. Je ale nutné, aby se naučili dojít ke vzájemné shodě tím, že budou respektovat i názor toho druhého a občas zvolí variantu, která zrovna jim nepřijde optimální,“ tvrdí vztahová koučka a zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá.
Kde to skřípe
Hodně pomůže také naučit se rozlišovat, co jsou opravdu podstatné věci, a na čem vlastně zas tak moc nesejde. „Pokud se dohadujete, zda pojedete na dovolenou k moři, nebo k jezeru, není to ještě tak zásadní problém,“ vysvětluje Lenka Černá.
V případě, že jde o nesourodost v zásadních otázkách typu „budeme bydlet na venkově, nebo ve velkoměstě“, „investujeme naše peníze do podnikání, nebo je budeme šetřit“ a podobně, je to samozřejmě trochu risk. Hrozí, že ten silnější, dominantnější v páru takříkajíc převezme velení a druhý bude nucen ustupovat.
Jakmile začne mít jeden z vás pocit, že nemá dostatek prostoru a pořád se jen přizpůsobuje, je to problémFoto: Alejandro J. de Parga, shutterstock.com
„Pokud ale jeden rozhodne a druhý se přizpůsobí, mohou se v tom, co ustoupil, rozvíjet pocity nepohodlí, smutku a podřízenosti, Jako by jeden z páru pomalu mizel, smazával svou identitu a vládl ten druhý,“ popisuje psychoterapeutka Lucie Mucalová.
V první chvíli je to možná myšleno dobře. Jsou to ty situaci, kdy si říkáte, že sice vás venkov vůbec neláká, nechcete trávit čas sekáním zahrady, ale z lásky k partnerovi ustoupíte. A snažíte sami sebe přesvědčit, že partnerovo přání je vlastně i to vaše. Dlouhodobě to ale nefunguje.
Tohle je šance
Ale neznamená to, že páry, které mají zásadnější názorové rozpory, spolu nemohou být šťastné. Jen asi musí více než jiné dbát na rovnováhu v uspokojování potřeb jednoho i druhého. Tyhle rady mohou pomoci:
- Rozdělte si oblasti– V klidu si řekněte, kdo z vás je v jaké oblasti schopnější. A podle toho v nich rozhodujte. „Můžete se domluvit, že v určitých situacích má jeden z vás právo veta, že vy mu vlastně udělujete právo rozhodnout,“ upřesňuje Lucie Mucalová.
- Střídání – V ostatních oblastech je pak nutné dbát na to, aby neustupoval pořád jen jeden z páru, ale abyste se spravedlivě prostřídali. Ani jeden z vás nesmí mít pocit, že nad ním má protějšek převahu.
- Oddechový čas – Ne vždy je potřeba učinit rozhodnutí hned, není od věci dát některé věci tak trochu k ledu. Je to prostor pro vás oba, abyste si utřídili myšlenky, trochu vychladli, a třeba pak snáz najdete vzájemnou shodu.
Jak to máte s partnerem vy? Shodnete se v zásadních věcech, nebo máte spíš opačné názory?
